My Máme ISO

Nevím proč, ale dnešní titulek mi připomíná seriál, na který si vzpomenou jen skuteční pamětníci. Jmenoval se TASS JE ZPLNOMOCNĚN PROHLÁSIT. Seriál je tak starý, že na síti YOUTUBE vyhledávač najde jen jeden jediný odkaz, a to na jednu minutu českého dabingu šestého dílu.

Sice nemám tušení, proč a kde ona asociace nastala, ale nebudu si tím lámat hlavu.

Rád bych se dnes totiž vrátil k tématu, kterého jsem se již několikrát dotkl. Tématu udělování certifikátů kvality, kterými se pyšní 99% společností, které navštívím, či mám pro ně tu čest pracovat.

Myslím, že nemusím dodávat, že na práci si mne často najímají firmy a společnosti, v nichž není vše úplně v pořádku, něco drhne. NĚCO s čím si nikdo neví rady a proto bývám povoláván já, abych svým nestandardním pohledem a přístupem nejen zjistil, kde je problém, ale tento pokud možno i odstranil.

V posledních třech letech jsem měl, kromě jiného možnost, pracovat u šesti klientů v době, kdy u nich probíhal AUDIT ISO, resp. recertifikace a u některých pak i audity zákaznické.

Dokonce se mi ve dvou případech stalo, že jsem se setkával se stejnými tvářemi a lidmi, kteří audit prováděli.

Bez ohledu na obor a prostředí, měly všechny audity jedno společné.

Byly úspěšné.

Firmy tak mohly umístit na své zdi další plaketu o splnění a pochlubit se všem klientům, že jsou to právě ony, kdo splňují i ty nejpřísnější normy a nařízení, které oni, jakožto zákazníci (samozřejmě také certifikovaní) vyžadují. Kromě certifikátů kvality se jednalo často i o certifikáty environmentální, mající přímý vztah k zátěži daného podniku na životní prostředí.

Vždy byly shledány malé nedostatky.

Vždy byly včas a řádně odstraněny

Vždy byly za provedení auditu uhrazeny faktury, často šestimístné a to i přesto, že auditoři, či dokonce auditor, strávil v závodě, či prostorách jen den, či dva, v nejlepším případě týden (stalo se jen jednou).

Všichni byli spokojeni. Firma měla certifikát. Klient měl dodavatele s certifikátem. Auditor měl dalšího spokojeného klienta. A na závěrečné večeři, v režii certifikovaného, se vypilo a projedlo dost na to, aby za to mohla vyžít kantýna závodu po celý týden.

Všichni byli spokojeni.

Až na jednoho.

Na mne samotného.

Vadila mi totiž maličkost.

NIC SE NEZMĚNILO.

Firmy stejně špatně hospodařily se zdroji. Firmy stejně plýtvaly časem, lidskou prací, prostředky, místem. Lidé ve firmách i nadále postrádali schopnost komunikace a kamiony odjížděly i nadále plné prázdných, či poloprázdných obalů bez ohledu na to, že malá změna by mohla eliminovat tři kamiony ze čtyř.

KVALITA a její GLEJT, či chcete-li certifikát stali se zbožím.

Není to tak dávno, kdy jsem psal o certifikaci BREEM, kterou se chlubil jeden z velkých tuzemských developerů.

Mrtvozem.

To je to, co mi zůstalo v paměti. Nové slovo do slovníku.

Soudci Soudící Sami Sebe – SSSS

V seriálu zmiňovaném v perexu, byla hlavní jiná „S“ka _SSSR – SVAZ SOVĚTSKÝCH SOCIALISTICKÝCH REPUBLIK, protože TASS byla TISKOVOU AGENTUROU SOVĚTSKÉHO SVAZU, tedy podobným médiem jakým je dnes například iDNES, či v mnohém i PARLAMENTNÍ LISTY, či televizní kanál BARANDOV.

Klepání si na ramena za splnění nařízení za tučný obolus je stejně efektivní, jako emisní povolenky, jejichž prodávající a kupující zapomněli, že žijí na jedné planetě.

P.S. Rád bych všechny majitele ISO a dalších certifikátů nejen kvality informoval o tom, že certifikát na zdi není listem z kouzelnické knihy obsahujícím zaklínadlo. Je to jen papír, který jste si koupili. O tom, zda-li se budete chovat správně, či ne, rozhodujete jen Vy sami svým jednáním.

P.P.S. Jen dva týdny před zveřejněním tohoto příspěvku se na internetu objevila zpráva, že 10 z 10 ZERO WASTE certifikátů není žádným průkazem ZERO WASTE přístupu k podnikání. Shoda není náhodná.