Na pozadí cizí životy

Televizní vysílání bylo v době mého dětství vzácným časem. Obraz byl černobílý. Programy dva a vysílání časově omezeno. Dívat na pohádky jsme se mohli jen tehdy, když jsme nezlobili a televize byla pro mne alternativou ke knize. Nikdy však nevyhrála.

Když se objevil o mnoho let později počítač, jediné, co přitahovalo bylo jeho propojení s obrazovkou. Obsah byl s ohledem na výkon počítače nazvaného IQ151 poměrně omezený.

Když pak přišly „skutečné počítače“ bylo to jiné. Objevil jsem v jejich světě i manuály na funkce, které by pomohly v mé práci. Byl to nástroj mé práce. Nástroj, se kterým jsem se musel nejdříve naučit pracovat a pak je začal používat.

Nežádal jsem stále lepší nástroje do doby, než jsem se naučil ovládat ty staré.

Nejdříve jsem práci odvedl, pak jsem si užíval odměny v podobě výkonnějších.

Na první kalkulačku jsem čekal ve společnosti SCHNEKER tři měsíce, na první notebook za 120.000,-Kč tři dni. Stačilo k tomu málo, jen 400 hodin dobrovolné práce a převedení systémů sběrné služby napříč celou Evropou, jejíž výpočet původně pro jednu poptávku znamenal 45 minut práce kalkulací z jednotlivých zemí, měn a dalších položek.

Po 400 hodinách při kterých byl „vytvořen“ EXCEL, respektive v EXCELU byla vytvořena kalkulační tabulka, která ten samý výsledek, dodal za 2 minuty.

Pan ředitel Greiner, který i přes německou společnost a jméno byl Čech, tento výsledek ocenil výše zmíněným notebookem značky LEO a povýšením.

Mohl jsem si na notebooku hrát a dělal jsem to, ale vždy až poté, kdy jsem měl hotovo.

Mohl jsem nechat ostatní, aby mi dodávali obsah (předinternetový) jenž bych jen konzumoval, ale já preferoval jeho tvorbu.

Televize dodává obsah

Diváci jej konzumují

Téměř nikdo z nich však nemá možnost, ani chuť jej tvořit. Je to pohodlnější. Tlačítka navíc umožňují namísto dvou programů desítky možností a každá je

Stejná

Pasivní

Při svých cestách potkávám mnoho zajímavých lidí a mimo jiné jsem relativně nedávno potkal i muže, který píše scénáře k nekonečné reality show SOUDKYNĚ BARBORA.

Neměl jsem představu o tom, jaký objem práce znamená psaní scénáře k hodinovému soudnímu sporu, a proto jsem se zeptal, protože i pro mne samotného je psaní součástí mé práce.

Jeden scénář má standardně 37 stran a jeho napsání trvá autorovi 5-7 hodin.

5-7 hodin zaplní jednu hodinu života deseti či snad statisíců

Jeden člověk mluví a všichni poslouchají. Příběhy, které se nikdy nestaly, ale mohly, kdyby …

Přemýšlím, jak by svět vypadal, kdyby televize nebyla.

Přemýšlím, jak by svět vypadal, kdyby místo ní mohli lidé používat médium, na kterém by mohl býti obsah nejen konzumován, ale i tvořen a sdílen.

Jak by to asi dopadlo?