Našel jsem cestu časem

Jak jsem uvedl již mnohokrát ve svém blogu, začal jsem díky E-MOTION a své práci živnostníka a podnikatele věnované budování světa bez odpadu a plýtvání vnímat čas jinak, než je zvykem. Není pro mne bičem, spíše partnerem, a to již od roku 2013.

Právě rok 2013 byl pro mne rokem opuštění bezpečného přístavu korporátního managementu a vyplutí na oceán, jehož modrost nezadala si s blankytem moře. BLUE OCEAN. Neprozkoumaný prostor oceánu a oceán prostoru, obé v jednom.

Dne 17 listopadu 2018 jsem však zjistil, že jsem se mýlil.

Má cesta totiž započala mnohem dříve.

Jak jsem na to přišel?

Využil jsem stroje času.

Co, že lžu? Mýlíte se. Tento stroj skutečně existuje, a to minimálně na stránkách a pro stránky internetové, jmenuje se WAYBACK MACHINE a nalézt ho můžete na stránkách https://web.archive.org/

K jeho použití nepotřebujete speciální oblek, heslo, dokonce ani kreditní kartu. Jedná se totiž o svobodný projekt, svobodných lidí, kteří si již v době spuštění internetu uvědomili, že čas se nedá vrátit, můžeme si ho však připomenout.

Jediné, co musíte udělat pro zahájení své cesty časem, je zadat internetovou adresu na kterou se chcete podívat.

Já to udělal a zadal jednu ze svých internetových adres, které jsem používal v letech po přelomu tisíciletí, ještě předtím, než se narodila má dcera.

Když jsem se právě v den oslav SAMETOVÉ REVOLUCE podíval do stroje času, zjistil jsem, že první nesmělé krůčky jsem na cestě ke světu bez odpadů a plýtvání, učinil již v roce 2003 a dokonce možná i dříve, jen tak hluboko se nedokážeme podívat.

V té době jsem si zaregistroval doménu www.kapeto.cz. Jméno nebylo zvoleno náhodně. Nebyl to běžný výraz. Nekolidoval však v žádném z jazyků s existujícím výrazem, a to s jedinou výjimkou, kterou byla japonština a dodnes proto vím, že takto se Japonsky řekne koberec.

Stránku jsem při životě při své práci udržoval dva roky a kdyby to objem pracovních povinností umožňoval, jistě bych v tom pokračoval, ale do života vstoupila na podzim 2003 má dcera, současně začala první soudní anabáze se zaměstnavatelem, který odmítl vyplatit plat, který slíbil (po třech letech tak musel učinit), a já se musel soustředit na povinnosti otce a živitele.

Po 15 letech jsem stále živitelem

Podíváte-li se na koncept a charakter stránek na obrázku níže, zjistíte, že pracovní náplň, kterou jsem prezentoval, není tak daleko od reality dneška. Přiznám se, že mne to již nepřekvapuje. Stále více lidí mne představuje výrazem VIZIONÁŘ. Již jsem jej přijmul. Snad jím i jsem. Jen je těžko z pohledu mouchy jedoucí ve vlaku uvědomit si, jakou rychlost má vůči pozorovateli na peronu.

Na cestě časem jsem našel ještě jeden poklad, jenž jsem považoval za ztracený

Je jím vydání mých prvních čtyř knih, a to ve stejně surovém stavu, v jakém jsem je stvořil. Budete-li se divit formátu, pak vězte že tento byl v roce 2003 stvořen pro optimalizované čtení na malých displejích kapesních počítačů, které dnes máme ve svých kapsách, jen jim  cesta do nich trvala o něco déle než mým myšlenkám a slovům. O nich však zase někdy příště.