Nebuďme levné zboží

Nevím kdy, ale jistě již více než dvě dekády zpět, stali jsme se zbožím. Zlaté ruce tak ztratily cenu a srdce, které je doprovázelo, bylo zdarma přidanou hodnotou, stejně jako mlčící ústa. A nyní, dlouho poté, začínají ti, co uměli to drahé zboží tak levně prodat, plakat nad vyhlášenou cenou.

Podnětem pro tento článek byly nejen diskuze s klienty, partnery a posluchači na přednáškách, nýbrž i dva články, které v rozmezí tří dnů byly publikovány na Českém internetu.

Ten první, přineslo E15 a jmenuje se Závislost na levných Středoevropanech děsí německý průmysl, píší FT. Jen pro zajímavost link ve zdrojovém článku sice odkazuje na Financial Times, ale ne na konkrétní článek, který se mi nakonec nepodařilo ani najít.

Ten druhý přineslo iDnes a jmenuje se Český řidič kamionu se stává ohroženým druhem. Dováží se málo zboží. Jen pro zajímavost všimněte si koncovky tohoto linku ve Vašem prohlížeči.

První článek ve mně vyvolal nutnost okamžité reakce v komentáři a vytvoření obrázku níže.

Tento zase vyvolal vlnu diskuze na všech sociálních sítích.

Druhý jsem objevil před tím, než začal jsem psát a reakcí je i tento příspěvek, ale jistě nebude sám.

Přiznám se, že jsem nikdy nebyl snadno prodejným zbožím a ani dnes, kdy se mne někteří snažili koupit, abych mlčel, nejsem z těch, kdo by se nechali. Má cena roste. Ne proto, že ji „dělníci evropské unie“, či politická elita, umějí draze prodat, ale proto, že vše, co dělám, dělám s láskou k práci, ne penězům a pomalu, ale jistě nacházím svou cenu.

Trvalo mi to dlouho, ale vím, že jsem skutečné hodnotě nyní mnohem blíže než v době, kdy jsem si uvědomil, že skutečnou cenu práce nedokáže zaplatit žádný ze zaměstnavatelů a bylo jedno byl-li český, německý, indonéský, britský, či japonský.

Hodnota práce se totiž nedá stanovit od stolu, tam se vypisují jen faktury. Dá se zhodnotit tam, kde vzniká, tam, kde se tvoří a tam, kde PŘIDANÁ HODNOTA se skutečně PŘIDÁVÁ, ne se o ní jen hovoří.

Mezi oběma články, téměř uprostřed, vyšly totiž v jeden den v rozmezí několika hodin na iDNES další dva články, které jsem si vypůjčil pro jednu ze svých ONE-SLIDE prezentací. Ukazuje politiky, pro které Český člověk = levné zboží, stejně jako Česká půda, Český vzduch, Česká řeky, České lesy.

Přepočítávají hodnotu na vlastní profit a nikdy nezapomenou dodat, že to dělají PRO NAŠE DĚTI

A dokonce ani nelžou, protože oni to opravdu dělají pro ty SVÉ DĚTI

Ty ostatní, jsou jim totiž ukradené.

Při konferenci FENOMEN 4.0 o které jsem psal, to velmi hezky řekl makroekonom, pan Mojmír Hampl. Problémem tuzemské ekonomiky je to, že se nedokáže prodat za cenu kterou má a tvoří.

Je to tak a opět se proto potvrzuje, že k šikovným rukám a zlatým srdcím potřebujeme ještě něco. Je to schopnost definovat skutečnou hodnotu naší práce a schopnost ji prodat.

Politici, kteří ji zatím prodávali za nás jsou jen odborníky na slevy.

Zatím jim to procházelo, protože zboží bylo němé, ale nevidím jediný důvod, proč by tomu tak mělo zůstat i nadále a proč bychom měli my sami chtít zůstat, stejně jako dobytek v ohradách, šťastní za předvčerejší chléb, když rukama nám dneska prošly tisíce čerstvých a vonících bochníků mířících na stoly těm, co nás prodali.

Přeji Vám krásný a efektivní den a věřím, že dnes objevíte Vaši skutečnou cenu.

P.S. jen pro zajímavost. V době, kdy jsem dopsal tento článek a chtěl ho připravit k publikaci na svých webových stránkách, tyto opět napadli hackeři. Je to poprvé v roce 2019. Není to poprvé, kdy se mne někdo pokouší umlčet.