Nejlepší trest – permanentní odměna

Je pátek (píši ve středu) a prosinec (píši v říjnu) venku prší (to asi zůstane shodné) a je pošmourno. Lidé, kteří si stěžovali na horko a sucho si stěžují nyní na zimu a chlad. Stížností nikdy neubude, minimálně ne, budeme-li se pohybovat v Čechách mezi našinci.

Nikdy nemáme dost a když máme, tak to není to správné dost.

Rovnátka nejsou dost rovná

Pravítko nic nepraví

Pravý úhel zrovna když potřebuji změřit levý

Prostě nic není tak jak má být a my jsme nespokojeni.

V posledních měsících jsem měl opakovaně možnost jednat s klienty, partnery, žáky a účastníky seminářů, workshopů, konferencí, a to nejen v tuzemsku, ale i zahraničí a bylo zajímavé vnímat, jak stav pracovního trhu hodnotí oni.

V tuzemsku KATASTROFA

V zahraničí JE TO FAJN

V tuzemsku – už nevíme co bychom lidem dávali a jsou pořád nespokojení

V zahraničí – lidé jsou rádi, že mají práci, kterou dělají rádi.

V tuzemsku – dáváme lidem každý měsíc prémie, nebo by utekli

V zahraničí – lidé nám někdy odmítnou odměny, protože cítí, že neudělali dost.

Název článku zní, že nejlepším trestem je permanentní odměna, nebo, chcete-li úplná spokojenost. I když by se to mohlo zdát nesmyslné je přesně tento stav stavem, který vyvolává nejvíce třenic. Každý totiž pracuje jinak, než to dělá druhý a dnešní výkon nebude plně odpovídat včerejšku, ani zítřku i když se z počtu vyrobených kusů může zdát, že tomu tak je.

To že realita může být jiná, než se může zdát, je dobře vidět v první části perexu. Přiznám se, že mi nějakou dobu trvalo, když jsem začal psát příspěvky se stále narůstajícím časovým předstihem, než jsem si zvykl. U knih, či článků to bývá jiné, tam aspekt času nevnímám, ale blog, ten se vždy snažím dosadit do konkrétního místa v prostoru a časové přímce nejen života svého, ale i čtenářů.

Dnes je například 24.10.2018 a tento příspěvek je zadán ke zveřejnění 14.12.2018, je zde tedy určitý časový rozdíl, to jistě uznáte sami.

Podobně jako jsem se učil vnímat tuto časovou odchylku, musíme se učit vnímat lidi a odměnu za jejich práci. Pro čím dál více pracovníků totiž není plat klíčovým kritériem a začíná jím být něco zcela jiného, něco z čeho já osobně mám obrovskou radost, protože jsem sám příkladem toho, že to funguje.

Tím něčím není nic méně, ani nic více, než LÁSKA K PRÁCI vycházející ze SMYSLU VYKONÁVANÉ PRÁCE.

Přiznám se, že když jsem poprvé před pěti lety na přednášce a následně pak na semináři použil výraz Láska k práci, cítil jsem se podivně, nešlo mi to přes jazyk a nějakou dobu trvalo, než jsem začal stejná slova říkat se stále větší a větší hrdostí.

Je to láska k práci, či chcete-li možnost dělat práci s láskou, a to lze jen tehdy bude-li tato mít smysl. Smyslem však nejsou peníze, ty vyvolají maximálně jen krátkodobou vlnu zájmu, která odezní. Velmi dobře na to poukazuje pan Marián Jelínek ve svých seminářích vycházejících z jeho vlastní práce, kterou miluje a budete-li mít šanci doporučuji využít příležitosti a jít si ho poslechnout, protože člověk, který pomohl špičkovým sportovcům k dlouho trvající kariéře a umí své znalosti sdělit, bude pro Vás i Vaše podnikání mnohem silnějším nástrojem než dotace z EU.