Nejsem celebrita

Nejsem celebrita, nejsem milionář, (už) nejsem manager, co však jsem vím, jsem člověk. Ano, možná to zní stejně pateticky jako slova o tom, že mám rád svou práci, a že to co dělám, dělám s láskou, ale to je jedno. Ztráta citu a empatie není výhrou, naopak.

Výše uvedená slova jsem si uvědomil po přednášce, kterou jsem realizoval v rámci oslav Dne Země, pro jednoho ze svých klientů, hotelový řetězec ACCOR, který již řadu let svým programem PLANET21 aktivně chrání zdroje a Zemi, kterou by ještě rád řadu let ukazoval turistům a cestovatelům ve stavu, v jakém byla, jako Planetu pro život, ne místo na smrt.

Druhým přednášejícím, který mne ten den měl vystřídat byl a je celebritou, minimálně v Česku, pan Petr Havlíček, guru zdravého životního stylu.

Důvod proč to zmiňuji je prostý, i on je člověkem, a to máme společné

V publiku mne zaujaly dvě tváře, osoby věkem převyšujícím většinu obecenstva, ale pohledem tak prozíravým, že mnohé strčily do kapsy. Jak jsem se dozvěděl, jednalo se o maminku a dceru. Poslouchaly každé slovo pečlivě a bylo vidět, jak přemýšlejí nejen o slovech, ale o obsahu všeho, co sděluji.

O přestávce jsem pak viděl, že jsem měl pravdu.

Skutečně jsem nebyl jen mluvící kulisou

Dostalo se mi větší pocty, než udělení sošky za nejlepší výkon, bylo mi poděkováno.

„A to je všechno?“ ptáte se „A co z toho“ dodáváte

Není, ještě jsme si krásně popovídali.

Obě dámy mi poděkovaly ne za slova, ani ne za přednášku, ale za práci, kterou dělám a rozhod jsem se dělat dál. Obě zažily totiž dobu, kdy společnost a lidé nebyli hnáni konzumem a snahou vyrobit co nejvíce, co nejvíce nakoupit, co nejvíce vlastnit, aby bylo možné co nejvíce vyhazovat.

Obě poznaly nedostatek

A obě ví, že Kvalita a Kvantita jsou věci tak odlišné, že i nebe a peklo oproti tomu mají k sobě blízko.

Podání ruky a slova, která jsem slyšel, pro mne byla odměnou a já věděl, že na cestě ke světu bez odpadu a plýtvání mám další pomocníky na které se mohu obrátit, o které se mohu opřít a oni, resp. ony se mohou opřít o mne a spolehnout se, že nespadnou.

Celebrity nejen tuzemského, ale světového rozsahu své tváře často a rády dávají do projektů boje proti odpadu, tak jako to udělal Jeremy Irons v projektu a dokumentu TRASHED

Otázkou zůstává, co se od roku 2012, kdy byl tento dokument propagován změnilo

Ano vím, že se od té doby podepsalo nemálo dohod o dohodách, o čem se politici budou dohadovat za 3 i třicet let. Vím, že se rozdalo spousta ocenění a medailí a certifikátů kvality za krásně napsané mnohaset stránkové dokumenty a zprávy a s tím se rozdalo spoustu miliard na to, že peníze to přece spraví

A JE TO

Ale, je otázkou, kde je výsledek onoho „snažení“

Kde jsou plody této práce?

Tento příspěvek a celá má práce je zaměřena na průmysl. Jinými slovy mohu říci na největší světové i lokální tvůrce odpadu a je jedno hovoříme-li o tom „průmyslovém“ průmyslu, či o zemědělství, zdravotnictví, politice (i ta je průmyslem), či dopravě. Všude bez rozdílu se ve velkém generuje odpad a tím ve velkém myslím, že jedna továrna je schopná za den vyprodukovat tolik odpadu co jedno město za měsíc.

Nevěřím a ze zkušenosti to vím proč, že by průmysl byl plný lidí, kteří chtějí žít na skládkách. Není. A je proto jen najít ten správný klíč k odemčení jejich schopností vidět a měnit a INDUSTRIAL UPCYCLING tím klíčem je.

A myslí-li si majitelé a management, že bude méně peněz, mýlí se. Udržitelnost, a hlavně pak prevence vzniku odpadu je přesným opakem, je totiž zdrojem příjmů, které dokáží mile překvapit ne třemi, ale šesti nulami.

Otázkou však zůstává, jestli ani u nich tři nuly nehrají roli, jako u nejchudšího z Čechů.

P.S. Do 6 měsíců zemře 20.000.000 lidí hladem a podvýživou, sdělil v minulém týdnu zástupce Spojených Národů. Nás to však nemusí zajímat, máme přeci otevřeno skoro pořád.

P.P.S. budete-li se chtít podívat na celý výše uvedený dokument TRASHED, máte smůlu, již pár let totiž zdobí jeho internetovou stránku tato hláška. Proč asi?