Nejsilnější okamžiky nic nestojí

Dnes ráno jsem jel na elektrické jednokolce do práce. Byla mlha. Příjemný ranní opar stoupající z krajiny, která tak dlouho čekala na déšť. Jel jsem pomalu a díval se, jak dokáže vláha změnit přírodu a vzpomněl si na vyschlé dny které předcházely.

Věděl jsem, že vláha není nekonečná, a proto mi to nedalo a na druhém mostě, přes který jsem jel, jsem zachytil, jak efektivně předchází vzniku odpadu sama příroda. Její obyvatelé nehledají v zákonech, nelistují normami, nezabývají se zda-li fyzikální zákony by to, či ono umožnili. Příroda koná a v tom se liší od společnosti a lidí, kteří ji tvoří.

A je zde ještě jedna odchylka, která by snad, z pohledu společnosti, měla býti nazývána úchylkou, je to skutečnost, že příroda tak činí bez nároku na honorář.

NECHCE PENÍZE

NECHCE KONTO

NECHCE ANI BITCOIN

Příroda prostě a trvale narušuje ekonomiku celé Zeměkoule a proto je nejlepší ji zničit.

Nejlépe to jde tím, co sama neuznává

PENĚZI

Odpadový průmysl je páty nejprofitabilnější business světa, po Zbraních, Ropě, Obchodu s bílým masem a Drogách, ale ani ostatní nezaostávají a budují se s jediným cílem – MÍT VÍC.

Vyrábíme BIOPLASTY, dostáváme na ně dotace, abychom po 3 letechtestu v přírodě zjistili, že zatímco plast se rozpadne za 100 let, učiní tak bioplast za 99 a přesto tleskáme a přesto držíme v ruce vlaječky a transparenty s hesly PLAST JE PAST.

Rozdáváme pokuty a z každé z nich odkapává příjemný bonus do soukromých kapes soukromých vlastníků a stát sám sobě dává pokuty, které sám sobě zaplatí převodem jedniček a nul, aby pokračovat dál na cestě úplného zničení prostoru, kde se kdysi zrodil.

Vytváříme další zákony a nařízení a HROZÍME POKUTAMI, které nikdy nerozdáme těm, kdo si je zaslouží a smějí se nad tím, že díky bojovnici za dvojí kvalitu, má tato nyní neomezenou a zákonem zakotvenou působnost.

Titulky ekonomických periodik křičí, že v Japonsku jsou miliony prázdných nemovitostí a zapomínají dodat, že v Čechách jich brzy bude také tolik.

Není k tomu třeba počítat ČERNÉ SKVRNY NA TVÁŘÍCH MĚST, které makeupem zakrývá správa městských statků, stačí se zastavit a pohledět do očí domů a továren. Jsou mrtvé, stejné jako ty o kterých psal Harry Thürk.

Jen barva lesa není zelená, je ocelově šedá.

Je to už dávno, kdy jsem uviděl GREENPEACE, zelený mír. Nebylo to na další demonstraci za rozlité mléko, nebylo to na facebooku při podpisu další výzvy, nebylo to ani v sálech, kde přednáším o prevenci vzniku odpadu, ani v parlamentu, bylo to před místem, kde pracuji a já v jediném okamžiku pochopil, že to je okamžik toho jediného správného zeleného míru

Green Peace