Němé tváře

Jejich obliba čím dál více narůstá, a to napříč generacemi. Zatímco v minulosti bylo zvykem mít jednu, a to jen tam, kde byl dostatek místa, není dnes větší počet, výjimkou. Zároveň se stalo zvykem s němou tváří rozmlouvat, a to nejen strohým příkazem, ale často i velmi obšírně.

Je krásné dívat se, jak se mění přístup.

Je to osvěžující.

Minimálně do okamžiku, než si uvědomíte, že čím více času stráví se diskuzemi s němými tvářemi, tím méně hovoříme s těmi, kdo dokáží diskuzi dát to, co by měla již z meritu věci obsahovat, tedy oboustrannou komunikaci vedenou dvěma či více subjekty. Otázky a Odpovědi.

Ono bez odpovědí, se totiž žije lépe.

Tedy minimálně bez těch cizích.

A to se učíme už od školy.

A myslím, že ještě

dříve.

NEMLUV, NIKDO SE TĚ NA NIC NEPTAL!

BUĎ ZTICHA!

NIC O TOM NEVÍŠ, BUĎ ZTICHA!

Němé tváře, jen poslouchají. Dokáží sice vycenit zuby, vytasit drápky, naježit hřbet, ale to je většinou reakce na fyzické nepohodlí, či strach, jinak poslouchají. Je jim jedno mluvíte-li na ně Česky, Německy, Ukrajinsky, či Anglicky. Je jim jedno zvolili-li jste téma současné, či probíráte historii, či se věnujete rozboru golfového turnaje, či koncertu oblíbené skupiny. Reagují na intonaci hlasu, ne na obsah.

Ukolébání dlouhými monology nevšimnou si, nesrovnalostí.

Den před napsáním tohoto příspěvku proběhlo „zase“ hlasování o důvěře vlády Andreje Babiše. Předcházela mu němá diskuze, v podobě monologu jednotlivých poslanců. Vyplynulo z ní, že monolog a dialog byli zaměněny již natrvalo a také to, že jednotlivá hlasování o důvěře vlády, bychom měli s ohledem na jejich frekvenci, lépe pojmenovat a evidovat.

Navrhuji například I. SJEZD STRANY, II. SJEZD STRANY a tak dále

Vláda nedůvěru nezískala. Měla dva hlasy navíc pro setrvání a soudruh předseda s radostným úsměvem dělal si čárky u těch, kteří hřbet rovnat nebudou. Mají totiž důvod. Strach podpořený ekonomickým zájmem o to mít se dobře.

Jeden mluvčí však získal pozornost všech. Ne pro své retorické schopnosti, ani pro svůj přednes, ale pro obsah nejkratšího z proslovů toho dne.

Na každého máme spis, řekl ne tak dávno ten samý soudruh, než vystoupal zase o stupínek moci výše. K beztrestnosti už mu zbývá jen jediný, a jak ví nejlépe, ani na ten už nebude muset čekat, zas tak dlouho.

Dovolte mi však na závěr se zeptat, kolik otázek padlo na Vaší vlastní diskuzi se zaměstnanci?

Kolik jich padlo na konferenci?

Nebyli obě plné němých tváří?

A když ano, proč mluvčí a organizátoři, mají tak dobrý pocit z toho, že to byla opět PLODNÁ DISKUZE?