Není-li dne, Není noci

Tento fakt mi vytanul na mysli krátce před dalším workshopem zaměřeným na udržitelnost v logistice. Probíhal v Brně. Jeho účastníci byli stejně skvělý jako před deseti dny v Ostravě. Byli to totiž ti samí a s ohledem na to, že jsem to věděl (na rozdíl od nich, připravil jsem jim překvapení.

Mělo podobu tří návštěvníků, zastupující technologie a procesy, o kterých měli zájem se dozvědět více. Bylo to takové čtyři v jednom. Balení pro ty, kdo myslí udržitelnost a změnu vážně a myslím, že se povedlo je dostat na úroveň, kterou sami nečekali.

Byl to skvěle strávený čas a myslím, že všichni účastníci litovali, že končí.

Kdyby tomu však tak nebylo, nemohli by se těšit na nový začátek.

A to by o mnoho přišli.

Na cestě zpět, z Brna do Prahy jsem absolvoval svůj druhý MIT – MEETING IN TRAIN a i to bylo vynikající. Při nastoupení do kupé na mne čekali 2 muži a jedna žena se zapnutými notebooky. Díky MIT II na konci cesty vystupovali lidé, kteří i přes svou vytíženost dokázali více než polovinu cesty nejen přečkat s vypnutými přístroji a zavřenými displeji, ale i bez telefonátů.

Prostě jsme jen diskutovali a povídali si.

Neznali jsme se

Nikdy před tím jsme se neviděli, a i přesto jsme se rozcházeli jako přátelé.

MIT není vůbec špatným formátem. Obzvláště pro business třídu s uzavřeným kupé. Jízda z Brna do Prahy trvá dvě hodiny a 35 minut, a to je více než dost času na změnu myšlení. Zároveň máte jistotu, že nikdo jednání neopustí, protože musí dojít ke kolegům, či do skladu, či na jiné jednání, či že se před Vámi neschová na toaletu.

Vlaky REGIOJET poskytují navíc komfort obsluhy, jídla i pití, takže nikdo není odváděn od tématu tím, že by mu jedno, či druhé scházelo, zároveň sedačky nejsou až tak komfortní, aby nutily ke spánku a to vše přispívá efektivitě MIT.

Na prvních dvou MIT si vždy každý z cestujících a diskutujících zamluvil svou vlastní jízdenku, ale přemýšlím, že bych příště provedl nákup naráz a tím si svou mobilní zasedací místnost rezervoval bez rizika, že již bude část obsazena. To co vypadalo jako riziko se však ukázalo býti přínosem, protože nakonec se do diskuze zapojili i lidé, kteří již své jízdenky měli a o MIT nevěděli a bylo to fajn a  přínosné.

Na myšlenku využít cest vlakem na jednání mne přivedla, jiná cesta vlakem. Cesta z Ostravy do Prahy, kde do kupé přisedl snědý cizinec, jenž, na rozdíl od ostatních 3 cestujících chtěl komunikovat. Byl to majitel několika firem v Pákistánu, tělem i duší obchodník, který 2x ročně cestoval po světě, aby navštívil stávající a oslovil nové klienty.

Na rozdíl od ostatních dvou v kupé, kteří na jeho výzvu ke komunikaci nereagovali, já výzvu přijal a udělal jsem dobře. Nejen, že jsem přijel do Plzně s několika letáky a vizitkami, které jsem nečekal, ale i s myšlenkou na MIT a kontaktem na výrobce rukavic o kterých vím, že stejně jako nůžky patří k chloubám pakistánského průmyslu, postaveného na rukodělné práci a kvalitním materiálu z lokálních zdrojů.

Myslím, že v MIT budu pokračovat. Nevím v jak velkém rozsahu, ale myslím, že do projektu zapojím i provozovatele vlaků, kteří by mohli, v tomto formátu najít další zajímavý způsob, jak oslovit další klientelu a to nejenom tu, která cestovat musí, ale i tu, která chce a to může být mnohem přínosnější.

Na závěr mi dovolte otázku

Jeli by jste se mnou příště Vy?

Komentáře
  • Kategorie
  • Můj blog

    Formulář