Neumím psát všemi deseti

A přesto mám za sebou tisíce textů. Nikdy nenavštěvoval jsem Vysokou školu, či univerzitu, a přesto mne zvou, abych na ní promluvil nejen ke studentům, ale i profesorům. Neučil jsem se marketingu, a přesto se mne ptají jak na to. Neumět neznamená Nemoci.

Ve svých workshopech zaměřených na inovace je jedním z probíraných témat právě téma limitů, které inovacím a rozvoji brání. Často se totiž jedná o limity umělé, které nejvíce připomínají kruh namalovaný propiskou kolem mravence, jenž se ocitl na listu papíru.

Stejně jako on totiž máme strach limit daný čarou překročit, a to i přesto, že jsme větší, chytřejší a možná i bohatší, ne však silnější než mravenec, který často dokáže unést mnohonásobek své vlastní hmotnosti.

Největšími limity ve vlastím rozvoji jsme často my sami

Druhým, ač zdá se to nepravděpodobné, je naše vzdělání

Schopnosti jsou až na jednom z posledních míst

Jen málo lidí ví, že i přesto, že se nebráním komunikaci v němčině, učil jsem se ji na základní škole jen dva roky.

O něco více pak ví, že jsem v mládí trpěl vadou řeči jež se projevuje dodnes jsem-li unavený a i to je důvod proč na všechny své semináře a přednášky jezdím o den dříve, abych si odpočinul.

Téměř nikdo však až do tohoto článku nevěděl, nepracoval-li se mnou, že nedokáži psát všemi deseti a při psaní se musím dívat na klávesnici. Z tohoto limitu jsem učinil opak a benefituji z něj, stejně jako z ostatních. Všechny mne totiž donutili dělat věci jinak, než dělají je ostatní.

Díky své němčině rozumím všem rozhovorům v tomto jazyce (není-li používán dialekt) a nenutím tak protistranu hledat vhodná slova vždy jen v angličtině.

Své přednášky a workshopy přehrávám si v hlavě tak dlouho, dokud si nejsem stoprocentně jist, že je zvládnu přednášet bez zadrhávání, a to bez ohledu na to hovoříme-li o prezentaci dvaceti minutové či šestnácti hodinové.

A psaní?

To že si koukám pod prsty mi umožnilo srovnat rychlost myšlenek a prstů díky čemuž články, které píši, dávají smysl již v okamžiku jejich tvorby a já nemusím je pak předělávat. V minulosti jsem například zkoušel diktovat své příspěvky hlasem a přesto, že se počítače a s nimi spojené programy pro převod mluveného na psané slovo, stále zlepšovaly, výsledek neodpovídal tomu, co jsem chtěl a většinou jsem musel měnit celé pasáže, protože jsem nad jejich tvorbou nepřemýšlel tolik, jako když píši.

V několika svých autorských životopisech, které můžete najít na internetu uvádím, že začínám tam, kde jiní končí a není to nadsázka.

Je to přesně to, co dělám a je to přímý odkaz na mou práci s limity.

Kdybych totiž zůstal uzavřený do bariéry limitů namalovaných na mém papíru někým větším, pak nikdy byste nečetli tyto řádky, stejně jako byste nečetly 245 předchozích. 245 příspěvků, které jsem napsal do budoucnosti o budoucnosti, abych jimi budoucnost tvořil.

Při výuce jízdy na elektrické jednokolce všem zájemcům říkám jedno. LIMITEM JE JEN JEZDEC a to platí i pro všechny, kdo jedou životem, bez ohledu na počet kol, či končetin.

P.S. dovolím si sdílet živý záznam přednášky CESTA DOMŮ, kterou jsem Vám včera pustil ze záznamu a můžete posoudit, zda-li jsem se připravil dobře, či nikoli. 

 

Komentáře
  • Kategorie
  • Můj blog

    Formulář