Odboráři všech zemí spojte se

Konečně! Jaké štěstí pracujícího lidu České republiky, že má pana Středulu. Muže, který má práci rád a to tak, že se na ni může dívat celé hodiny, dokonce i celé roky, protože z jeho stručného životopisu vedeného serverem wikipedia to nevypadá, že by si na ni někdy sáhl.

Titulek iDNES znějící „FIRMY ZAŽIJÍ HORKÝ PODZIM, ODBORÁŘI PŮJDOU OD JEDNÉ K DRUHÉ, PŘIJELY I POSILY Z NĚMECKA A RAKOUSKA“ na mne vyskočil v den mé přednášky na téma Průmysl 5.0 v Lotyšské Rize.

A nevyskočil sám, přišly s ním vzpomínky na jiné titulky a jinou dobu,

Na dobu, po které touží jak pan Středula, tak mnozí z těch, kteří v ní žili a měli se v ní tak dobře, že v ní žijí doposud a často i ve stejných funkcích a kancelářích, jen s změnili barvu svých kravat a vyměnili hesla, aby obsah zůstal stejný.

Jak jsem psal v článku o konferenci samotné, dozvěděl jsem se od místního 65 ti letého taxikáře cestou na místo konání více, než mi dokázali zprostředkovat média. 60% Lotyšů pracuje v zahraničí a 95% z nich na dělnických, manuálních pozicích. I přes neustálé okrádání agenturami, jak je známe z tuzemska, mají stále více než doma.

Mají práci

Mají plat

Mají kde „bydlet“

A mohou ze svého skromného platu dokonce živit i ty členy rodiny, kteří nemají sílu, či ještě nemohou odejít.

Centrum Rigy je plné turistů. Ruštinu, či dokonce Litevštinu slyšíte ojediněle, stejně tak ojediněle uvidíte místní a když, tak jen starší elegantní paní, či mladé businessmany, kteří již v brzkém odpoledni, plní energie a pravděpodobně i alkoholu, ukazují bujarost národa bohatýrů.

Když však zamíříte jen o několik ulic dál, uvidíte jiné obrázky.

Domy, jejichž zdi drží jen silou vůle.

Staré lidi sedící u jejich zdi, s krabicí před sebou naplněnou vším, co se dá, i nedá prodat. Nežebrají. Jen tam sedí a zespoda hledí na ty, kteří možná koupí. A když tak učiní, vždy vstanou a se srdečným poděkováním se pokloní.

Není to obrázek, který chci zachycovat na svém mobilu, stačí, že se zapsal do mé mysli.

Je nasnadě se ptát, zda-li hrozby pana Středuly nevedou ke stejným obrázkům. Ve svých plamenných prohlášeních namířených proti všem, kdo zaměstnávají druhé, či dokonce si troufají zaměstnat i sami sebe totiž zapomíná dodat, že osud těch, co pracují, je mu úplně ukradený a to na rozdíl od jeho vlastního, naplněného řečmi a kritikou, ale absencí reálných návrhů na řešení.

Pan Středula si již od roku 1989 dobře žije na úkor druhých.

Odboráři již jednou tuto zemi vedli.

Nebylo to v letech 1918 – 1939.

Bylo to v letech 1948 – 1989.

Mám jen obavu, že navzdory historickým pravidlům, by další století mohlo být rozděleno opačně a je jen na každém z nás se rozhodnout, zda-li chce žít pod vedením strany, či má vlastní vůli a dokáže vést svůj život a život druhých, sám.