Otroci, Odpady a Odbory

V minulém týdnu se sešly na internetu dvě zprávy, které velice úzce souvisí s prací, kterou dělám. První vyšla na serveru www.info.cz a druhá na serveru evropské unie www.euractiv.com a přesto, že by se mohlo zdát, že spolu nemají nic společného, opak je pravdou.

První jmenovaná zpráva, resp. článek nese dlouhý název „OTROKÁŘSTVÍ ZAŽÍVÁ NOVÝ ROZMACH. ZA NEVOLNÍKA MÁ JEHO MAJITEL STOVKY TISÍC DOLARŮ ROČNĚ.“ Článek je převzatý, resp. přeložený ze zdroje GUARDIAN, autorská práva jsou však přiřazena ABO a INFO.CZ. Vypadá to tedy, že se server přidal k majitelům, kteří mají z nevolníků slušný, a často i dlouhodobě garantovaný příjem, jen si to neuvědomuje.

Procesy či vztahy popisované v něm pak zrcadlí stav nejenom v exotických zemích, ale i v tuzemsku, kde například agenturní zaměstnávání má k tomuto stavu velice blízko. Ptáte-li se, jak je to možné, když politici říkali, že to tak nebude, tak doporučím přečtení článku druhého, který v Českém jazyce nese název následující – „Členské státy nemají žádné reálné plány k cirkulární ekonomice. Tajně ji dokonce sabotují“

A co že mají oba články společného?

Předstíraná realita, stala se důležitější než realita skutečná.

Vím to. Protože se s popisovanými jevy setkávám ve své každodenní práci, resp. dal jsem si za úkol jejich vymýcení, a proto patřím k těm, kteří jsou raději neviděni než viděni, a to hlavně na akcích, kterými účastníci za velké reklamy oslavují, co všechno BUDE NĚKDO MUSET UDĚLAT V ROCE 2050.

Velký vliv na tento stav má změna přístupu a myšlení, kterou se podařilo postupnými krůčky dosáhnout.

Virtuální začíná splývat s Reálný.

To, že je skutečnost jiná, pochopí až ti, kdo se teplého čerstvě upečeného virtuálního chleba nenají, a křišťálové virtuální vody nenapijí a na ty skutečné nedosáhnou.

Z kontextu je zajímavý, hlavně u druhé zprávy, zdroj, resp. přímo autor, který ji publikoval. Je jím pan Piotr Barczak. Že to jméno slyšíte poprvé? Z toho si nic nedělejte, věřím, že na mých stránkách to nebude naposledy, a to ne proto, že by Piotr jen hezky psal, ale proto, že je vysokým úředníkem Evropské Unie a nejenom to, má dokonce na starost práci v rámci oddělení Životního prostředí a Odpadů.

Předpokládal bych tedy, že stejně jako na tuzemském ministerstvu ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ, bude i on každou zprávu týkající se možnosti předcházení vzniku odpadu bojkotovat a nepustí ji přes práh. On však udělal pravý opak.

Jsem rád, že měl zájem stát se členem mé vlastní profesní sítě, což se také následně stalo. Není tam z administrativy EU zdaleka sám, a tak doufám, že náš vliv a myšlenky začnou bořit stereotypy, které si tak mladá organizace, jakým EU je, dokázala zakořenit.

Vyjevované skutečnosti, pro mne a mé čtenáře, skutečně nejsou ničím novým.

Dobrým příklade může být dlouhodobá absence zájmu informovat veřejnost, či podniky, kterých se změny týkají o skutečnostech, které pro ně mohou být velmi osobní, a to jak po ekonomické, tak i provozní stránce. Oproti tomu ono vrtění psem, jde „EU STRATÉGŮM“ i „EU ODPŮRCŮM“ velice dobře a je téměř jisté, že čím hlasitěji na sebe na veřejných vystoupeních křičí, tím vřelejší je jejich spolupráce, když se dveře pro veřejnost a media zavřou.

Kdyby totiž nebylo rozporu, či uměle vyvolávaných problémů, nebylo by jich potřeba a to, přeci jen, nechce zažít nikdo, kdo má svůj příjem, k němuž není třeba předkládat žádné výsledky.

A co, že s tím vším mají společného Odbory?

Nic, až na maličkost, že činí totéž.

Ale to přeci nikoho netrápí.

Či snad ano?