Pětkrát proč. PROČ?

Stačí se zeptat

Ve své profesní historii jsem měl možnost pracovat v různých prostředích, na různých úrovních i kontinentech, ale jen na jednom místě mně chtěl můj nadřízený vyhodit za to, že jsem se zeptal. Bylo to v japonské společnosti.

Právě v té, kde základním vybavením logistika je pověstné PĚTKRÁT PROČ.

Když jsem viděl uplatňovat tuto metodu v praxi poprvé, byl jsem zaskočen a překvapen. Když se opakovala každým dnem, mé překvapení narůstalo spíše v otázku v šesté PROĆ?

Copak neexistuje jiné řešení?

Musel jsem si však počkat až na dobu, kdy jsem společnost opustil a aklimatizoval se ve stratosféře zvané soukromé podnikání, než jsem přišel s odpovědí.

Řešení existuje a je prosté, stačí se jen zeptat, tedy abych to upřesnil. STAČÍ SE ZEPTAT JEDNOU SPRÁVNĚ.

A je to tady.

Jako bych slyšel Božský vítr, hledím na nebe odkud přinese zkázu a ono nic. Nebe zůstává čisté. Zeměkoule se nechvěje, ani chodník pod mýma nohama. Klávesy nevyskakuji z těla mého notebooku a nevytváří tělo neporazitelného Transformera či Mechana, tak jak je znám z časopisů MANGA.

Nestalo se nic.

Jen se možná zhroutil, další ze sloupů toho, čemu se kdysi říkalo JAPONSKÁ DOKONALOST.

První ze sloupů padl na konci druhé světové války, kdy dokonalost a nepřekonatelnost zničily dvě bomby

Druhý ze sloupů padl po velké vlně tsunami a neschodila ho vlna, ale to co svou silou odhalila, tedy lež

A je možné, že třetí padá s výše uvedeným zjištěním, že tomu, kdo sám přemýšlí stačí jen jedna otázka, aby dostal správnou odpověď.

Pětkrát proč, se z japonských systémů nejen v logistice dostalo i do nejaponských, dokonce se vyučuje a je součástí učebnic, a občas to vypadá, jako kdyby ona neustálá rezonance vyvolávající nekonečnou ozvěnu, měla bránit tomu, aby se ozvalo i něco jiného.

Snad i proto, nebo možná právě proto, jsem mohl na výše uvedenou skutečnost přijít až v okamžiku, kdy jsem se z japonského tlaku vymanil a mohl se nadechnout.

Žijete-li totiž s tím, že jako manažer nesmíte přiznat, že něco nevíte, mohlo by se Vám snadno stát, že přestanete svou nevědomost vnímat, a budete ji považovat za standard jenž je třeba šířit dál.

Nedá mi to abych nevzpomněl na před sedmi dny zmiňovaného dlouholetého pracovníka společnosti BUREAU VERITAS, který ve své přednášce spojoval výrazy CERTIFIKACE A UDRŽITELNOST až do okamžiku, kdy se s hlavou vztyčenou postavil publiku a zeptal se MÁ JEŠTĚ NĚKDO NĚJAKÉ DOTAZY? Měl jsem. Dva. Když odcházel měl hlavu mezi rameny, protože pochopil, že vše, co řekl a pravděpodobně většinu života i dělal a čemu věřil, nebyla tak zcela pravda.

Svěšení hlavy však může být první krůček k pochopení. Není nic špatného uznat, že něco nevím, či jsem nevěděl, či že jsem udělal chybu. Chybou je jednání opačné a přesně takové ukazovali naši politici v poslední politické debatě tak dlouho, až jsem ji musel vypnout a je jen škoda, že s to samé nejde učinit s nimi samotnými a s politikou politikaření, kterou v zemi, kde jsem se narodil a po většinu času i žiji, předvádějí.

Komentáře
  • Kategorie
  • Můj blog

    Formulář