Píšu si ani nevím jak,

a nejsem ryba ani rak, jsem jen tvrdohlavý Kozoroh. Mohl bych parafrázovat krásnou píseň, která vznikla v době před mým narozením, ale je platná do dnešního dne. Při dnešním povídání s mým dědečkem, který oslavil 94 narozeniny, jsem si opět uvědomil, jak důležité psaní je.

Skoro stejně jako čtení

Ti, kdo sledují mou práci déle, ví, že sdílení informací nejen v písemné, ale i obrazové formě patří k mému životu stejně jako vzduch, který dýchám. Stejně důležité je pro mne i informace absorbovat a vstřebávat, každým pórem těla.

Obé mne naučil právě můj dědeček, který mi vštípil lásku k jazyku, knihám a jejím autorům a pomáhal mi, spolu s rodiči, k nalezení cesty vlastního psaní, které někdy vznikalo z protestu, jak se přesvědčila nejen má maminka, ale i učitelský sbor gymnázia, kde jsem strávil poslední, porevoluční rok.

Právě můj dědeček je příkladem toho, jak důležité je čtení, kterým se udržuje po mentální stránce fit. Nejen, že čte bez brýlí, ale rychlost, s jakou louská jednu knihu za druhou je fascinující s ohledem na věk. Celý život učil jiné a nyní učí se žít s věkem přisuzovaným jen nemnoha.

V každém případě, hraje ve vztahu ke čtení a psaní, velkou roli internet.

Ten totiž nejen, že je nekonečnou studnicí informací, je zároveň i archívem a to včetně archivu vlastí práce.

Vždy jsem fascinován, jak rychle přibývají odkazy při zadání mého jména do vyhledávače google. V okamžiku psaní tohoto článku, tedy 11.3.2017 se ukázalo 38.500 odkazů, které samozřejmě vykrývají i další osoby stejného jména, ale většina zásahů několika předních stran míří na mou vlastní práci.

Server ministra financí, obsahuje archív se 731 publikovanými články.

„Nezávislý“ server Parlamentní Listy, jich obsahuje téměř 150.

Notebooky.cz, Mobil.cz, PDAplanet, Mobilmania, IDG, Systémy logistiky a další a další, skutečně jich není málo a k digitální stopě se přidává ta nedigitální v podobě papírových ručně, či později strojově psaných knih plných básní, poezie, pohádek, či povídek.

Krásné je, že se často stane, že i články téměř beze slov, dokáže přilákat nemalé množství čtenářů, jako například v případu článku s názvem „Měl jsem v rukách tisíce žen a všechny chtěly jen jedno“

Píši proto, aby mi nepraskla hlava.

Mám tolik myšlenek a nápadů a tak krátkou paměť, jen pár století, zpět a pár vpřed a to je jako nic.

V době, kdy tento článek vyjde, se budu svým příkladem snažit v Praze přesvědčit nějakou stovku účastníků mezinárodní soutěže o tom, že život ve virtuálním světě je sice na pohled krásný a lákavý, ale chleba na displeji se nenajíte, ani ho nezapijete vodou ze džbánu ukázaném na sociálních sítí.

Pravděpodobně o celé akci také napíši, jako o cenné zkušenosti, kterou jsem získal a je také dobře možné, že o ní napíší za mne i jiní, a já budu moci číst, jak svět vidí jiní.

Věřím však, že má slova budete číst dál, i když se rozutečou po displeji, jako

pramínky

dešťových

slz