Plzeň-Brno-Otrokovice-Zlín

Tak takto vypadal můj třetí zářijový týden, jenž byl věnován sdílení formou vzdělávání. Vzdělávání, které neodmyslitelně patří k PRŮMYSLU 5.0, tak jak jej vnímám já sám a jak je již po třech letech od jeho představení vnímají i jiní.

Cestoval jsem kombinovanou přepravou.

Kombinoval jsem vlak a elektrickou jednokolku.

A opět se mi potvrdilo, že se jednalo o správné rozhodnutí a věřím, že nejen následující fotografie pořízená cestou pří přejezdu mezi Brnem a Zlínem, resp. mezi Otrokovicemi a Zlínem, potvrzuje tato slova.  Mou práci totiž doprovází nejen podobné obrázky, které se mi naskytují při mých cestách po světě na elektrické jednokolce, ale i setkání s lidmi, s nimiž nejen díky, ale i díky tomuto zázračnému stroji hovořím.

Při workshopech a seminářích o kterých hovořím to byli nejen lidé z velkých výrobních společností, profesionální logistici a konzultanti, ale i třicítka studentů Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a další dvacítka podnikatelů a pracovníků, k nimž jsem měl možnost promluvit jen dvě hodiny po první přednášce.

Bylo to setkání s organizátory, partnery, klienty, řidičem autobusu, lektory a mnoha dalšími, kteří se se mnou dali do řeči buďto z důvodů mých slov, nebo elegantní jízdy, letu nad povrchem při kterém vypadám, přinejmenším zvláštně.

Nesmím zapomenout na obsluhu kavárny TOVARNA, nacházející se nedaleko univerzity. Kavárny s vynikajícím kaštanovým dortem a ještě lepší horkou čokoládou. Obsluhu, která se přišla podívat na člověka, který jede na „kanystru“

Krása této cesty za světem bez odpadu a plýtvání byla propojena krásou a efektivitou a hlavně, v první řadě, lidmi, kteří stojí za každým krokem vedoucím nás směrem dál. Bylo zajímavé sledovat, jak reagují na informace o negativním vývoji v oblasti objemu generování odpadů a plýtvání v průmyslu a nejenom tam. Bez ohledu na věk, vzdělání, postavení, funkci a objem peněženky, všichni zůstanou beze slov. A často i bez dechu a nadechnutí přichází až po minutách ticha.

Cesty na Moravu mají v sobě ještě něco. Lidství.

Lidé jsou jiní.

Nemají oči zavřené konzumem, podnikáním, během za lepším. Nic takového zde není cítit a je zajímavé, že to neznamená, že by to nebyli lidé, kteří nemají více než ostatní. Jen se tím nechlubí, či lépe řečeno, nepovažují se za lepší než ostatní, kteří toho tolik nemají.

Poslední oficiální akcí této cesty byla účast na semináři FIRMA 4.0, resp. LOGISTIKA 4.0, kde jsem měl tu čest vystoupit jako jeden z mluvčích. Co bylo zajímavé, že příspěvky všech mluvčích spojilo to, co se z průmyslu 4.0 vypustilo, jako nedůležité – LIDÉ.

Lidé a jejich kreativita, jejich myšlení, jejich flexibilita. Každý jsme k tématu přistoupili po svém a seminář nám pomohl objevit aspekty, se kterými jsme ani napočítali. Například to, že digitální dvojče a dynamické simulace jsou v tuzemském prostředí nástrojem digitalizace improvizace. Procesu, který mnohým dělá vrásky, zatímco jiné do tuzemska táhne, protože Češi a samozřejmě i Moravané, dokáží vše vyřešit. Ví si rady. Najdou řešení. Bohužel ve většině případů se jedná o řešení nesystémové. Záplatu, kterou následuje další záplata, aby pak přišla další.

Z krátkodobého hlediska se nejedná o problém, z dlouhodobého však může a často i eskaluje do stavu, který hrozí nevratným poškozením společnosti a procesů, které v nich probíhají.

Bohužel mnozí zahraniční investoři se doslechli jen a pouze o zlatých českých rukách, které národ vprostřed Evropy nabízí skoro zadarmo, a tak přišli. Zlaté srdce i schopnost najít vždy řešení jim přes proud úspor na lidské síle uniká.