Plzeňská Cesta

Když jsem začal v roce 2013 psát cestu světa bez odpadu a plýtvání, začal jsem tak činit v Plzni. Dnes o řadu let později zde nejen působí mozek, ale i ruce první průmyslové evoluce řízené člověkem, INDUSTRY 5.0 a právě zde začíná Plzeňská Cesta jako ukázka té světové.

Na začátku března, dostala se do tisku zpráva, že se Plzeňské Dopravní podniky rozhodly vyřadit z provozu na 300 kusů dvacet let starých tramvají, protože jsou již staré. Nevyřazují je proto, že by nefungovaly, nevozily lidi, blokovaly provoz, či byly příliš pomalé, či náročné na údržbu, ale proto, že si mohou koupit nové, hezčí, modernější, lépe odpovídající dechu doby.

A ty staré mohou do šrotu, i když to vypadá, minimálně z článku, který byl publikován 10.3.2020, že se nabídnou nejdříve na prodej, než dojde k procesu, kterému se v Plzni říká zpracování, či úklid, takovému, jaký jsem měl před několika lety možnost zaznamenat z okna svého vlastního domu, kde od šesté ráno, do desáté večer, tento proces probíhal, jak se nakonec ukázalo, naprosto nelegálně, ale co byste chtěli v širším centru města.

V každém případě, se nyní ve městě, kde vznikla systémové prevence vzniku odpadu a plýtvání určená pro průmysl a velké celky, se nyní naskýtá unikátní možnost, jak využít více jak 7 let praxe a přinést benefity tam, kde se zatím přehlížely, tedy do samotného rodiště, které jak INDUSTRIAL UPCYCLING, tak i INDUSTRY 5.0 ignorovalo.

Co tedy navrhuji?

Maličkost.

Namísto prodeje, systémové využití, které bude sloužit ještě dlouhá léta a namísto krátkodobého zisku přinese dlouhodobé přínosy a reklamu nejen městu, ale i průmyslu v něm etablovaném.

Navrhuji využít „staré tramvaje“ a transformovat je na bydlení a další využití urbanistického charakteru.

Pro Dopravní Podniky odpad, pro mne a INDUSTRIAL UPCYCLING poklad.

20 x 2,5 m plochy, znamená 50 m2 místa se zavedenou elektřinou, okny, dveřmi, sřechou i podlahou a již v okamžiku, kdy píši tyto řádky vidím zcela jasně první možné umístění, kterým je …

NÁPLAVKA

Ano, právě ten za stovky milionů vybetonovaný břeh řeky, který nabízí namísto trávy v létě rozpálenou betonovou plochu na břehu plynoucí vody, které je stále méně.

Nevidím tam řadu tramvají, ale řadu designových kaváren, čítáren, přístřešků, sprch, kabinek i místo, kde bude možné v suchu a teple přespat.

Vidím zároveň práci studentů univerzity a středních škol, kteří se budou moci realizovat na projektu, který z teorie dostane je do praxe.

Vidím vymontované sedačky sloužící na stejném místě těm, kteří budou si chtít odpočinout na břehu, bez střechy nad hlavou, a to již na úrovní země, či na střechách tramvají, kde vznikne další z užitných prostorů.

Ty samé sedačky vidím na zastávkách, kde zoufale schází dostatek míst k sezení

Vidím toho mnohem, mnohem víc, schází jen maličkost

CHTÍT.

Já chci, a co Město?