Poděkování ministerstvům a státní správě

V dnešním příspěvku jsem se rozhodl poděkovat ministerstvům a všem pracovníkům státní správy, obzvláště pak zákonodárcům za jejich dlouhotrvající a neústupnou činnost týkající se ochrany obyvatel a státu před nebezpečnými a podvratnými myšlenkami.

Pro napsání jsem se rozhodl, když mi po přečtení titulku „Létající auta na české silnice nesmějí, chybí legislativa“ spadl kámen ze srdce. Hrdinové, myslím, že by si zasloužili řád, a to nejenom Bílého lva, ale možná i Černého krtečka a ve tři D.

Kdo to kdy slyšel, aby povoz mohl na cesty bez kočího či nedej bože, aby si jenom tak létal, kdy se mu zachce. Stačí, že tu máme holuby a netopýry a ti první do dnešního dne létají do úst jen v ministerských laboratořích, a to ještě napůl syrový, protože se ještě nepodařilo najít správný gen na vypnutí strachu z ohně.

Není v tom kus hrdinství pana Neřolda říci: „My se pravdy nebojíme“ – V Česku však zatím platná legislativa pro jejich provoz neexistuje a ani tento pojem nezná.

Myslím, že první na řadě v rozdávání řádů by mělo být Ministerstvo dopravy vedené jedním z Blanických rytířů. Vždyť právě ono, dokáže svým dokonalým plánováním zasadit naši republiku tam, kam patří

Do doby po druhé světové válce.

A to si ani nemusí zvát na pomoc vojska velkého bratra, stačí jen námezdní síla z východního a kapitál ještě z východnějšího bloku a je vystaráno.

Ještě aby nedošly cedule pro rozšíření dálniční sítě.

To by byla katastrofa

No a ve městech, tam je díky správcům, králům a královnám již zadělán na další obranné zdi a valy. Ten první bude mnohem mordernější než ve středověku, bude totiž kovovo-plechovo-plastovo-skleněný a bude v neustálém kontinuálním pohybu rychlostí dvou kilometrů v hodině a díky své dokonalosti bude navíc vytvářet i kouřovou clonu nejen nad sebou, ale nad celým habitatem obývaným lidmi se šťastnými úsměvy na tvářích v níž bude vepsána radost a důvěra v ty, které si zvolili, aby nemuseli přemýšlet sami.

Je dobře, že královské a hlavní město světa, pardon republiky, jde vzorem a zakázalo vše, co má v sobě čertův vynález, který udržuje strojům, či lidem rovnováhu. Do stoupy, či spíše do Pekla s nimi. V Praze nemají co dělat vrtulníky, motocykly, elektrické invalidní vozíky, pacemakery, televizní kamery, gimbaly, drony, letadla, mnohá moderní auta, či dokonce osobní elektrické transportéry, či hračky.

Na hranici s nimi a spalovat a spalovat a spalovat.

Jako tenkrát.

Kde jsou tatíci národa Zikmud, či Reinhard, no přeci tam, kam se ubíráme mílovými kroky vedeni matkami a otci národa, kteří pro své děti chtějí jen to nejlepší, JEN PRO SVÉ. A staví jim hnízdiště, a dávají šanci být nejlepšími, lijíce ostatním do nápoje olovo a do vzduchu prach.

Ještě jednou děkuji.

Jste hrdinové a hrdinky

Nebojíce se chránit před změnou zákony, o jejichž vznik se na stranických schůzích prali Vaši rodiče a v řadách tajné policie jste dokazovali, že hrdinství není v umění vystřelit, ale pomluvit a prásknout v pravou chvíli na pravém místě.

Jste hrdinové naší doby, která udržitelně míří proti proudu, aby dosáhla k pramenům a na ně se posadila s pokladničkou Empatie Ekonomického Trusu.

Děkujeme