Poklad pod vlastní střechou

Je zajímavé sledovat, kde všude lidé nacházejí cennosti, či prostě věci, které někam odloží, nutně potřebují a nemohou je najít, aby v okamžiku, kdy na onu potřebnost zapomenou, vyplavala daná věc na povrch tváříce se, jako by tam byla vždy.

Stejné je to s prací, která je odkládána proto, aby se na ní nezapomnělo, a když pak po týdnech narazíte, zjistíte, že i bez jejího zpracování, se svět nezbořil.

Zatímco v PRŮMYSLU 4.0 budou zasedačky, stejně jako kantýny, záchody, kuřárny, šatny, okna, dveře, schody, topení, klimatizace, vzduchotechnika, vodovody a další maličkosti v továrnách zbytečné, v průmyslu s nižší číslovkou se bez nich nikdo neobejde.

Každá továrna má zasedaček vícero, některé pro plebs, další pro návštěvy. Některé pro dlouhé pravidelné meetingy, jiné pro krátké nepravidelné výlevy jedné, či druhé strany. Je až s podivem, kolik společného všechna tato místa mají. Jejich uniformita jasně říká, jste tu, abyste seděli, mluvili, či poslouchali toho, či tu, kdo právě dostal, či si vzal slovo.

Jedinou odlišností, jsou obrazy na stěnách a logo.

Nevím, ale připadá mi, že zasedací místnosti nejsou prostorem diskuze vyplývající z vlastního názoru, nebo dokonce kreativity.

To však neznamená, že do nich chodí lidé, kteří jedno, či druhé, nebo dokonce obojí, nemají, naopak.

Jen je prostor ubíjí.

Stejně jako mnozí ze čtenářů, i já patřil téměř čtvrt století k těm, kdo seděli, poslouchali, či mluvili, stísněn onou uniformitou, se mi často nedostávalo vzduchu, natož sluchu, ale díky profesní slepotě, jsem si to neuvědomoval, přišlo mi to normální.

Za těch několik let, co jsem se osamostatnil a dal si jasný cíl vybudovat svět bez odpadu a plýtvání, jsem měl možnost navštívit u svých klientů zasedacích místností více než stovku. Všechny krásně uklizené, většina vybavená projektorem, plátnem, stoly, židlemi a často i hranatými obrázky na hranatých zdech.

Za celou dobu jsem našel jen dvě místa, která byla jiná. Tím prvním je zasedací místnost společnosti MIXIT, kde cítíte práci a proces a lásku k nim na každém kroku i bez toho, aby to stálo miliony a tím druhým místem je centrála společnosti ALZA, kde mne mrzí snad jediné, že jsem si ještě nezavolal.

Oba klienti však patří k „nové vlně“ podnikatelů a podniků, nemajících strach se odlišit, naopak, majících to ve svém kořenovém adresáři, jako genovou informaci. Ne všechny nové podniky tak však vypadají.

Továrny a obecně výrobní závody, či průmysl, jsou strohé.

Celé uvědomění tohoto faktu přišlo poté, kdy jsem několika klientům ukazoval v továrnách mimochodem ukazoval fotografie z instalace v hotelu IBIS Plzeň, o které jsem již psal. Z jejich „to je paráda“ a smutného pohledu na vlastní zasedací místnost, jsem pochopil, co schází a je třeba změnit.

Rozbít uniformitu. Zničit krtka přízemnosti a strachu.

Vybudit v lidech zase to, s čím přišli do práce, tedy snahu tvořit a měnit a dělat práci s chutí a láskou

Prostor před změnou nahoře

Prostor po změně – dole

A to jsme se rozhodli zahrnout do PRŮMYSLU 5.0, či chcete-li INDUSTRIAL UPCYCLING.

Stejně jako bráníme jasnými postupy a kroky vzniku odpadu na pracovištích, kancelářích, továrnách a v průmyslových zónách, stejně tak budeme bránit jeho vzniku v čase stráveném v prostoru, který „zabíjí ducha“

Nejsme první, kdo „zlidšťují“ pracoviště. Existují společnosti, které vnáší do prostor umění, jiné, které tamtéž dávají barvy, či zeleň, ale my jsme se rozhodli se svými klienty tam vnést ducha firmy, progresivity a změny, tak aby každá návštěva zasedačky nebyla dalším utrpením, ale přesným opakem.

Jsem zvědav, kdy dojde na změnu „zasedaček“ ve Strakově akademii a Parlamentu, myslím že by to mohlo pomoci, co Vy na to?