Potravinové Banky Přetékají

Nedá mi to, abych opět nezareagoval na článek publikovaný v ekonomickém on-line deníku E15. Je mi celkem jedno do impéria, kterého miliardáře patří, faktem je, že článek, v něm publikovaný není ničím jiným než výkřikem do bílé tmy.

Proč bílé?

To proto, že jsou oči zaslepeny prachy, ne nespletl jsme se ne prachem, ale penězi. Jen ty totiž stojí za skutečností, která je tam uváděna. Pardon, nejsou sami, jedním z iniciátorů slepoty je i politická ignorance a snaha o moc.

Titulek originálního státu zní

POTRAVINOVÉ BANKY CHTĚJÍ PO STÁTU MILIONY

V článku se paní redaktorka opírá o slova Místopředsedkyně Federace Potravinových bank paní Veroniky Láchové. Paní Veronika Láchová je pak k této práci stíhá ještě pozici statutárního orgánu v Jihočeské Potravinové bance, ale i členkou dozorčí rady společnosti ECOSOL a.s. , která se zabývá mimo jiné „pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor bez poskytování jiných než základních služeb spojených s pronájmem“. Bohužel poslední výroční zpráva byla státu odevzdána před tím, než firma spadla a následně byla osvobozena z insolvenčního řízení.

Jak jsem si zjistil, má paní Láchová dost praxe v obchodě a neziskovém podnikání, jaksi však postrádám praxi v logistice. Kdyby ji totiž měla, pravděpodobně by se nemohla jí téměř vedená Federace chlubit na svých internetových stránkách obrázkem níže, který říká MÍSTA MÁME DOST.

Federace potravinových bank byla prvním institutem, který po mnoho let křičí po zvýšení „potravinových odvodů“ pro dobročinné účely a nedivil bych se, kdyby její představitelé stáli i za některými částmi novely, která od prvního ledna tohoto roku mění slovo MŮŽETE na slovo MUSÍTE.

Když se o této navrhované změně poprvé objevila zpráva na veřejnosti, poukazoval jsem v komentářích i v cíleném oslovení všech účastníků na skutečnost, že navrhované řešení bude nejen nefunkční, ale dokonce i kontraproduktivní, protože potravinového odpadu bude vznikat ještě více.

Reakce? Žádná, či negativní, protože to vše řídí odborníci.

Nikdy nebyla jmenována žádná jména, ale jsem si jist, že po vyplacení nemalých odměn za vytvoření „bombastického konceptu záchrany živořících v tuzemsku hladem“, neboli BKZŽTH, jsou odborníci již opět nejen bezejmenní, ale i nedohledatelní, stejně jako prostředky, které dostali z české i evropské pokladničky.

Co však mohu paní Láchové i Ministerstvu Žehu Posledního, či odkazovanému MPSV říci již nyní je fakt, že 15 milionů navíc problém nevyřeší a nevyřeší ho ani 30, ani 60 milionů ročně. Ty sice pomohou, aby i přes trvalou a každoroční ekonomickou ztrátu mělo vedení Federace a dalších Neziskových organizací prostředky na vyplácení vlastních mezd a odměn, ale ty s efektivitou procesů a celku nemají nic co do činění.

Celý projekt je totiž nefunkční.

Logistické řešení vycházející z harmonizace přítoku a odtoku potravin totiž vůbec nebylo bráno v potaz.

Na závěr ještě jedna maličkost.

V textu výše zmiňuji, že celý koncept nuceného „dobrovolného“ odevzdávání přebytků potravin je pravým opakem prevence plýtvání a rád bych vysvětlil co tím míním.

Nucený „výsek“, jak by se dal proces nazvat, je totiž nejen beztrestný, ale i zákonem předepsaný. To znamená, že nakoupí-li nákupčí, či samotný řetězec o 50 a více procent potravin více a neprodá-li je, má o odběr postaráno. TAK PROČ BY TO NEDĚLAL ZAS A ZNOVU.

Vždyť tratit bude vždy dodavatel, který tu ztrátu uhradí ze skonta fakturace.

A skládky a odpadáři, budou si cpát břicha, s pocitem dobře odvedené práce lobbingu, který jim na léta dopředu zaručil nejen vyšší zisky, ale hlavně vyšší objemy odpadu.