Pozvání
Není náhoda, že den po článku připomínajícím třicetileté výročí sametové revoluce připomenu jiné, starší, které začalo pozváním z hradu a hosté, kteří nikdy neměli v úmyslu chovat se jako na návštěvě zůstali v naší zemi čtyřicet let a až právě Sametová revoluce dala impuls k jejich odchodu.
Tuto skutečnost mi připomněl článek v deníku vlastněném politikem, který na cestě přes mrtvoly z mé země chce udělat koryto a z jeho obyvatel prasata mající visačky s cenou pro snažší prodej, integrované v dokumentech totožnosti.
Článek se jmenuje tak neškodně
S UDRŽENÍM POŘÁDKU V PRŮMYSLOVÝCH ZÓNÁCH POMOHOU ZAHRANIČNÍ POLICISTÉ
Je možné, že si ho majitel periodika nepamatuje, chystal se totiž s rodinou legálně vyjet ve stopách svého strýce který (ne)legálně emigroval, což bylo naprosto běžné, stejně jako rozdělování postů zasloužilým soudruhům, kteří dokázali věrnost straně.
Čtyřicet let svobody, jak bylo a je období nazýváno osvoboditeli a těmi, kdo je pozvali, začalo také pozváním. Pozváním ve formě dopisu zaslaného nejbližším.
Namísto červených šátků a kravat rozdávají se červené kšiltovky a lidé, stejně jako tenkrát křičí, jen forma se změnila stejně jako časování.
Namísto Rudého Práva čtou iDnes a stejně jako tenkrát vrtí hlavou a nadávají na to, jak se mají špatně. Změnila se jen četnost. Noviny se nevydávají s 24hodinovým rozestupem, ale v minutových intervalech. Ne nadarmo se jim říká KRMENÍ (FEEDS).
Pozvání mají různé formy a říká se, že jejich důležitost odhalí až čas.
Bohužel v tomto případě bych nerad spoléhal na čas, na ten se totiž svádí mnoho chyb lidských rozhodnutí. Navíc nemyslím, že bych chtěl čekat čtyřicet let na další změnu, nemusel bych se jí totiž dočkat.
Země, ve které žiji a která během mého života již čtyřikrát změnila jméno, je opět vystavena dobrotě zvenčí a já si nemyslím, že bych měl čas trávit brbláním pod fousy a výkřiky v sociálních sítích, namísto toho bych rád pomohl k dosažení toho, že podobný dopis již nebude nikdy odeslán.
Země, která si hledá nového prezidenta a nabídka je široká. Každá politická strana má toho svého a ze zahraničí vrací se nahlédnout do země komparsisti, kterým není dost dobrá pro život, ale na důchod by nebyla špatná, hlavně, když je pak doživotní a bez starostí o to, co budu jíst.
Je to země, v níž Karel Kryl měl strach státi se důchodcem a jeho život skončil nejen dříve, než se jeho strach mohl naplnit, ale i dříve, než mohl vidět další ze zvacích dopisů tentokrát namísto v tajnosti, publikovaný v pompě s razítkem majitele.
Dnes je to třicet let a jeden den od revoluce, jíž název sametová přiřadili zahraniční zpravodajové a my jsme ho vzali za svůj.
Je však třeba dát si pozor, protože on i samet v rukách vraha dokáže vytvořit smyčku kolem krku a namísto obdivu života, přinést smrt.
