Prezident. Pohov.

V průběhu letošního roku a s ohledem na jeho blížící se konec mi to nedá, abych nezavzpomínal. Jednou linií, která se prolínala všemi měsíci, byla linie politická, které mne, nepolitika, zasáhla stejně jako nemalé množství lidí po celé zemi a nebylo to poprvé.

Něco však přeci jen bylo jiné. Opakovaně jsem si vyslechl větu „A NECHTĚL BYSTE BÝT PREZIDENTEM VY?“

Ti, kdo čtou mé blogy, či se mnou na téma funkce prezidenta a její plnění měli někdy možnost hovořit ví, že jsem o tomto kroku skutečně uvažoval, rozhodl se však nakonec jinak a udělal jsem dobře. I tak již prezidentský titul na vizitce mám, ale s tím svým mohu měnit svět, a přesto se nestávám politikem.

Přesto mi to nedá, se nepodívat do jedné z virtuálních dimenzí, kde prezidentem země jsem a rád se s Vámi podělím o to, co vidím.

Pražský hrad, opět po mnoha letech, patří lidem. Namísto jeho blokace pro fungování hlavy státu, se prezidentskou pracovnou stala jen jeho malá část, pracovna a několik místností. Ve zbytku probíhají prohlídky a ve slavné dny pak i společenské akce určené veřejnosti. Soukromé akce se již na Pražském hradě nekonají a museli se přesunout k těm, kteří se dají koupit.

Z Pražského hradu a prezidentského protokolu zmizelo mnoho pozic.

Funkci mluvčího si zajišťuji sám a kancléř, ten stará se o správu budov, ne o to, co bych měl a kdy bych měl, a hlavně s kým bych měl co dělat já sám.

Do pražských ulic se vrátila čistá osobní mobilita, kterou je vidět i na hradě a hradní ochranka si užívá jízdu na elektrických jednokolkách spolu se mnou. Díky intervenci u radních hlavního města, je možné Prahou bezpečně projíždět na kolech i koloběžkách, jednokolkách i elektrických skateboardech a poprvé v historii (v případě letenského tunelu podruhé) jsou tunely pod městem otevřeny nejen autům, ale i pěším a lidem, jejichž dopravní prostředky váží mnohokrát méně, než oni sami.

Otevření Blanky se stalo neuvěřitelně silnou akcí, kde bez odhledu na věk, pohlaví a funkce projížděli jsme bez obav zkratkami, které obratem stali se stejně jako v Holandsku a Británii samozřejmostí a pomohli k tomu, aby namísto miliard investovaných do stavby nových, hledají se „staré a existující tunely“ které pak za zlomek prostředků jsou zpřístupňovány lidem, včetně mne samého.

Již během krátké doby podařilo se mi prezidentskému úřadu vrátit vážnost, která mu náleží. Pracovní dobu sleduji stejně jako jiní, a to že bývá delší není žádnou změnou, důležité jsou výsledky, ne její délka.

Podmínkou mé účasti na prezidentské kampani, byla možnost i nadále se věnovat tématu, kterému se věnuji posledních šest let, je jím budování světa bez odpadů a plýtvání a v tomto světě buduji jako vzor zemi, jejíž voliči se rozhodli dát mi na zákonem danné období pravomoc tak činit.

Ač prezident, nejsem politik a politikaření zůstalo velmi rychle za dveřmi mé pracovny a přesunulo se i z dalších oficiálních míst na místa, kde tma je běžnější než světlo ramp.

Jedním z velkých témat, kterému se věnuji a věnují se mu i ti, které jsem o to požádal a oni přijali, stejně jako oficiální úhradu své práce, je kompletní revize zákonů země, jíž jsem prezidentem. Zákonů, které ač často vznikali s dobrým úmyslem, byly záměrně překrouceny, aby jejich výklad mohl být pro každého jiný.

Jednou z prvních změn pak byl návrh na zrušení institutu politické a s tím i poslanecké imunity, který kromě jiného při své realizaci způsobil největší obměnu politického vedení státu od doby jeho založení.

Je zde však ještě něco.

Země a krajina jež za léta politikaření ztratila vztah k lidem a lidé, kteří ztratili vztah ke krajině a společnosti mizí a odchází a potkám-li na svých cestách rodiče s dětmi neslyším POZOR PREZIDENT, ale PODÍVEJTE PAN PREZIDENT JEDE, ZAMÁVEJTE.

Jsem stejně hrdý jako stát, jemuž mám tu čest stát v čele a budují ho tak, aby stejně hrdí byli všichni, kteří v něm spolu se mnou žijí, nepřišel jsem proto, abych vládl, nepřišel jsem proto, abych sloužil, přišel jsem proto, abych budoval a tvořil a spoluprací s těmi, kdo ve svých oborech jsou nejlepší vytvářel zem a společnost, která opět bude moci jít příkladem ostatním a bude moci být vzorem toho, jak zem bez odpadů a plýtvání vypadá.

P.S. bohužel jsme museli výrazně snížit počet státních zaměstnanců. Mnozí z nich však svá místa nabídli dobrovolně poté, co se začalo zavádět hodnocení práce na základě dosažených výsledků a víte z čeho mám největší radost?

Že naše země zase kvete a odkaz, který zanecháme nebude zapáchat penězi ve spálené a zastavěné zemi bez života.

Michael Rada 6,6.2919