Byly doby, kdy se návrat z cest slavil dlouhou diskuzí a povídáním. Krajánci vyprávěli své příběhy a zážitky, hovořili o světě, který z mnozí z posluchačů nejen, že nenavštíví, ale ani si nedokáží představit. Krajánci již po světě nechodí. Místo nich světem bloudí data.
A lidé ztrácí schopnost verbální komunikace.
Pozdrav dobrého rána změní se na „ahoj“.
A den se zakončí slovy
„Dobrou noc“
Mezi. Nic.
Raději zaslat přes mobil „?“
Není důvod proč dělat víc.
Verbální komunikace ztrácí se na uspěchané cestě moderního člověka. Moderní rodiny. Moderní společnosti. Zatímco před dvěma sty lety jazykozpytci hledali nová slova, aby obohatili naši mluvu, řeč a jazyk, ztrácíme je mi ještě rychleji, než stačíme likvidovat zvířecí i rostlinné druhy na zemi.
V den, kdy jsem začal psát tento příspěvek jenž bude připraven k vydání v poslední den roku 2018, proběhla světovými i tuzemskými médii jako vlna tsunami vědecká zpráva o tom ŽE JSME ZACHRÁNĚNI – OZÓNOVÁ DÍRA MIZÍ.
Mám takový dojem, že jsem podobnou hlášku již několikrát od vědců slyšel
Měl bych mít radost.
Nemám.
Stačí abych podíval se z okna své kanceláře abych zjistil, že mi v hlavě opět zní slova, která jsem před třiceti lety měl napsaná na dveřích svého pokoje.
Nach der Schlacht war’n die grünen Wiesen rot, Nach der Schlacht war’n viel Kameraden tot. Und man stellt sich auf das verblieb’ne Bein, Und man meint, das müsse der Sieg schon sein. Und man meint… Feiern den Sieg der Revolution Die Amputierten auf der Station Billig der Wein, doch sie gießen sich ein. Kamerad, ist nicht schad‘, Um das Bein – musste sein, Kamerad!Vergossen viel Blut, doch gewonnen die Macht, Und die Schlacht um die Macht war die letzte Schlacht, Nun wird der Mensch fein menschlich sein. Kamerad, ist nicht schad‘, Um das Bein – musste es sein, Kamerad!Aber auf einmal bricht ab der Gesang, Einer zeigt aus dem Fenster, da spazieren sie lang, Die neuen Menschen, der neue Mensch, Der sieht aus, wie er war Außen und unter’m Haar Wie er war… Kein Paradies, Kamerad, wird es sein, Der Mensch wächst sehr mühsam und nicht von allein In diesen großen Mantel der Macht, Um das Bein, wär‘ es schad‘, Schlüg’st du nicht, Kamerad, Noch die Schlacht…Nach der Schlacht war’n die grünen Wiesen rot, Nach der Schlacht war’n viel Kameraden tot. Und man stellt sich auf das verblieb’ne Bein, Denn die Schlacht wird viel, viel länger sein… |
Po bitvě byly zelené louky rudé.
Po bitvě bylo mnoho mých kamarádů mrtvých A když jsem se postavil na zbývající nohu, Řekl jsem si, to musí být vítězství Řekl jsem si…. Slavíce oslavu revoluce Amputovaní v nemocnici S levným vínem rozlití a nalití Kamaráde, však není škoda, Té nohy kamaráde, to se muselo stát.
Prolitá krev, však získaná moc A bitva o moc, byla bitvou poslední
Teď již bude člověk lidský, správně lidský Kamaráde, však není škoda, Té nohy kamaráde, to se muselo stát. Najednou však ztichnul zpěv. Jeden z nás ukázal z okna, tam chodí si Tam a Zpět Ti noví lidé, ten nový člověk Vypadá však, jako dřív Zevnitř i zvenku Stejně Žádný ráj kamaráde nepřišel Člověk roste jen pomalu, ztuha, a ne sám od sebe V tom velkém plášti moci Je škoda té nohy Nebij se kamaráde Ještě je bitva
Po bitvě byly zelené louky rudé. Po bitvě bylo mnoho mých kamarádů mrtvých A když jsem se postavil na zbývající nohu, Protože ta bitva bude mnohem, mnohem delší
|
Jedná se o text německé skupiny RENFT a kdo si ji má chuť poslechnout, může to učinit zde
https://www.youtube.com/watch?v=rm1eDrTGReo
Jen bych rád dodal, že doba, kdy se na mých dveřích tento text objevil byla dobou Sametové revoluce
Věřím, že i přesto, že můj překlad není dokonalý, vnímáte, co chci říci.
Cílem podobných vědeckých studií, které často vznikají na objednávku těch, kteří ze stávajícího stavu profitují, je uklidnit a přestat hledat změnu. Cílem je uspat.
Problém je, že po spokojeném spánku nastane život v noční můře
A v té já žít nechci.
Co Vy?