Při projížďkách krajinou, jak na elektrické jednokolce, tak vozem, registruji stromy obalené jablky, hruškami, před několika měsíci třešněmi. Registruji stromy. Registruji plody. Neregistruji však nikoho, kdo by je chtěl
Při jedné z cest za svým dědečkem, na mne tato skutečnost tak silně dopadla, že jsem se rozhodl toto téma prodiskutovat i s ním. S mužem, o rok starším než anglická královna. S mužem, který celý život učil druhé lásce ke vzdělání a jazyku.
Když jsme téma probírali napadlo ho, že sázeno mohlo být původně pro osvěžení lidí, kteří po daných cestách cestují. Nebo odměna pro lidi, kteří cesty stavěli a udržovali.
Stromy zůstaly (a někteří politici je nazývají zabijáky řidičů) a s nimi i plody, které ti, co je sázeli, již neochutnají.
V některých místech vystřídali ovocné stromy topoly, jinde vzrostlé lípy, ale čím dál více silnic se staví na obdiv celé krajině a na stromy není místo.
Kromě jiného jsem jel místy, kde se z Nového Strašecí staví pokračování dálnice, která se tam z Prahy přivedla před více než 30 lety, kdy jsem chodil v tomto městysu do školy. Už tenkrát se mluvilo o dostavbě dálnice do Karlových Varů a po revoluci i do Německa, ale sliby zůstaly sliby a až nyní se začíná s prací.
Tam kde byl les, tam kam jsem chodil na houby se zaryly do země buldozery, aby na čtyřproudovou dálnici, zničily dvoj až trojnásobek krajiny, protože infrastruktura potřebuje prostor k dýchání, a rozdíl od krajiny.
Namísto krásných smíšených lesů, které na podzim byly plné ticha hub a na jaře zpěvu ptáků a v létě chladného stínu a v zimě stezek lesní zvěře se prostorem prohánějí bagry, buldozery, nákladní vozy odvážející „život“ na skládky a skrývky, kde bude ponechám osudu, dokud nezaroste životem, aby byl následně zase zničen.
Bylo mi smutno, když projížděl jsem krajinou mého dětství.
Zmizela.
A spolu s ní zmizely i její plody
A namísto jablek, hrušek, švestek, hřibů, kozáků a bedel se všude rozprostírá jen jíl, který pak zakryje mrtvé kamení, a ještě mrtvější asfalt, na kterém život bude vyhasínat rychleji než kapka deště v letním žáru.
Po napsání tohoto příspěvku jsem se podíval do historie, co na stromy u cesty říká ona a byl jsem překvapen. Nejen tím, že jsme odvodili téměř správně, pro koho ovoce bylo určeno, ale i tím, že se naopak již pár století pracuje se šířkou cest, která musí být podstatně větší než šířka vozidel, která po nich jezdí.
Důvodem v minulosti však nebyla obava ze srážky, ale z trestného činu.
Na cestách totiž sídlilo, jako na dobrém zdroji, větší množství lapků, kteří se z pozice síly domáhali svého podílu na přepravované hodnotě.
Dnes tito sídlí spíše ve městech, ale jejich manýry zůstali stejné, stejně jako zbytečná šířka silnic a ochranných pásem, které jediné, co chrání je objem zisků těch, kdo je stavěli a těch, kdo je udržují ve stavu jen tak špatném, aby bylo jasné, že je třeba spravovat
Spravovat
Spravovat