S T O Č T Y Ř I C E T

Při pohledu na nadpis jistě mnozí prchají, jiní se zastaví a zamyslí, co tím chtěl autor říci (oblíbený to dotaz paní profesorky Veselé), a co na to autor? Nic, jen rozvede myšlenku v dokonalé disharmonii slova a gramatické korektury.

Stočtyřicet je nejvyšší povolená rychlost kamionů na tuzemských dálnicích. Jak jsem na to přišel? Snadno, jezdím po nich a předjet kamion v povolených 130 km/h je často velký problém. Prosím všechny, aby se nedali zmást červenými čísly v kulatém poli, napsanými často na zadní části návěsu. Někdy je tam Devadesátka, jindy Násobky deseti počínající šedesátku a končí si onou devadesátkou apod. V každém případě se nejedná o údaj o nejvyšší povolené rychlosti, ale naopak, řidiči se snaží, často i ve městech, pod tuto rychlost neklesnout, protože v rámci výuky ve filmu SPEED jasně viděli, co by se mohlo stát.

Zde ať mi odpustí mou jízlivost řidiči poctiví a že jich znám za těch 25 let v oboru celou řádku, ale i oni sami ví lépe než já, jak to na silnicích chodí.

Stočtyřicet, může být i plat poradce některého z politiků a za částkou jsou však minimálně tři nuly.

Nebo to může být plat prodavače na pokladně, či skladníka, nebo dělníka ve výrobě. Plat vysněný, jen málokdy však dosažený a za ním (po hodině práce) žádné nuly nejsou.

Ovšem není to ani jedno ani druhé, a ani třetí.

STOČTYŘICET je součet věku dvou obyčejně neobyčejných lidí, kteří se sešli v tomto týdnu na místě zvaném vzpomínka na budoucnost

Tím první obyčejným smrtelníkem jsem byl já sám, kdo jsem je Vám známo, a to že jsem se místy neprocházel pěšky, ale brázdil krajinu v tropických vedrech na elektrické jednokolce Vám snad nemusím ani říkat.

Tím druhým, kterého se smrtelníkem ani netroufám nazývat je můj dědeček, moudrý člověk, kterému za více jak 50 let práce ve školství prošlo rukama jistě mnoho tisíc studentů, kteří i díky němu naučili se lásky k cizím jazykům, literatuře a v jeho mladších letech i sportu, kterému se aktivně věnoval.

Ptáte se, proč zrovna STOČTYŘICET?

Je to součet našeho věku.

A proč Vám to říkám? Třeba proto, aby jste si uvědomili, že věk je jen číslo a nebrání tomu, aby lidé sdíleli myšlenky, prostor, názory, čas a to všechno v naplnění jednoty z minula, přítomna i budoucna. S dědečkem jsme dnes dokázali, že E-MOTION je proto, aby lidi spojovalo, ne je rozdělovalo.

Pan poradce Špidla, jeden z těch co radí po své politické kariéře jiným politikům v dobře zařízených trafikách, hovoří o tom, že do několika let bude 50% občanů nezaměstnaných. Říká, že za to může PRŮMYSL 4.0 a já mu musím, přesto, že si myslím, že průmysl 4.0 není velká výhra a neměl by být cílem, oponovat.

Za tak vysokou míru nezaměstnanosti totiž může ON SÁM A JEHO NÁSLEDOVNÍCI.

Jak si to mohu troufat říci?

Snadno.

V době, kdy totiž byl pan Poradce Ministrem Práce a Sociálních věcí jsem s ním a následně s jeho lidmi hovořil o vhodnosti implementace TELECOMMUTINGU do zákonného rámce naší vlasti, která ještě nesla anglický název Czech Republic. Sám jsem v té době touto cestou pracoval pro svého Izraelsko/Německého zaměstnavatele a po jednání s panem Ministrem jsem byl požádán o zpracování studie o možných přínosech a nástrahách. Ministerstvo ode mne téměř 100 stránkovou studii skutečně dostalo a ta je jistě, s prací mnoha dalších stovek a tisíců lidí zavřena někde v archívech, či dávno proletěla komínem.

I tento krok totiž mohl změnit vývoj naší republiky z levné montovny světa a odpadkového koše Evropy na místo, kde vytvořené hodnoty nepočítají se jen v počtu vyrobených kusů, ale v invenci, kreativitě a šikovnosti lidí, kteří se nestydí za to, že jsou Čech a žijí ve skutečném srdci Evropy.

Srdci, které dnes více než zdravý orgán připomíná srdeční chorobou napadlý a kouřem zešedlý kus flákoty, kde není jasné, zda-li po další systole, nastane i diastola.

Na závěr ještě kvízová otázka. Kolik je vlastně dědečkovi? Jsem zvědavý, zda-li někdo bude přesnější než jeden z odborných pracovníků Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.