S větrem o závod

Na silnicích a dálnicích není o zázraky nouze. Vozidla s vyznačenou devadesátkou, předjíždí jiná mající na zadnici osmdesátku a vy jim nestíháte sto třicítkou. Kontroly rychlosti nikde a krajinu nad vozovkou zkrášlují jen šavlozubé rámy jednoúčelových sledovačů mýtného.

Všichni jsme si zvykli.

Mnoho nadává a někteří o tom napíší.

Nic se však neděje.

Mně se však tento obrázek zjevil na mysli, když jsme se vrátil z jedné z větrných jízd na elektrické jednokolce. Zjevil se mi poté, co STOPAŘ seznamu, kterého nechávám sledovat svou stopu při většině jízd oznámil, že má maximální dosažená rychlost byla 61 km/h.

Rázem mne polil ledový pot, protože stroj, na kterém jsem jel, má maximální udávanou rychlost 50 km/h a i to je na jednom kole rychlost více než odvážná.

Jízdu na elektrické jednokolce miluji a mám-li tu možnost oddávám se jí co nejčastěji. V zimě jezdím na sněhu a ledu, na jaře na blátě a ledu a letošní jaro jsem si ještě vyzkoušel, jaké to je jet ve větru který Vás nenechá jet.

Jak řekl, jeden z jezdců, je to výzva

A Výzvy já mám rád, dodávám osobně.

Proto po jedné větrné neděli, jel jsem další a už počítal s tím, co mne ta předchozí naučila – s rychlejším vyčerpáním baterie. Na tu totiž má jízda proti větru velký a významný vliv. Vycucává ji jak upír z Feratu.

Při první jízdě, jsem si to neuvědomil a zpět do kanceláře jsem dorazil jen tak tak s pískajícím strojem indikujícím nutnost zpomalené jízdy.

Dnes však jsem zvolil trasu kratší, jen 25 km.

Naměřených 61 km/h jsem nejel ani náhodou, mám totiž nastavené dva bezpečnostní prvky, které na mém stroji, kterým je KINGSONG KS18L fungují. Tím prvním je hlasové oznámení, když dosáhnu rychlosti 40 km/h, tím druhým pak náklon stupaček o 8° kdybych dosáhl rychlosti 45 km/h a ani jedna z těchto událostí mne dnes nepotkala.

Cestou jsem však potkal mimo jiné sympatického jezdce na elektrické koloběžce, jenž na ní díky důmyslnému zařízení, bezpečně venčil svého krásného psa. Ve stylové přilbě se stylovými brýlemi připomínal letce první eskadrony. Hezky jsme si popovídali, a protože hovořil o možnosti pořízení, či repase baterie, předal jsem mu hned kontakt na partnery, kteří se danou činností zaobírají.

Možná, že Vás překvapuje dnešní odlehčené téma. Proč?

Je jaro a blíží se léto a na cestách bude se objevovat čím dál více strojů nesoucích své jezdce krajinou. Naštěstí oproti minulosti přibývá rychle strojů, které tak dělají bez rámusu a zápachu, čistě elektricky. Nemluvím zde o autech, automobilech, motorkách a skútrech, mluvím zde o podstatně menších strojích, jakými jsou kola, koloběžky, skateboardy, hoverboardy, dvojkolky i jednokolky.

Ze všech jmenovaných na konci minulé věty nepotřebuje a dokonce ani pro jistotu nemůže ani jeden čerpat energii ze sítě elektro rychlo nabíječek, které se za desítky a brzy stovky milionů budují kolem silnic za dotační prostředky vždy se zdůvodněním, že bez nich se elektromobilita nemůže rozvíjet.

Je to lež.

Ona se totiž již dávno rozvíjí, jen nám jezdcům stačí standardní elektrická zásuvka pod stolem, v kanceláři, či restauraci a za hodinu až dvě můžeme s plnou baterií zopakovat svůj výkon.

Je škoda, že stejně jako u investorů solárních elektráren, neexistuje jednotná databáze, která by bez ohledu na dopravní prostředek evidovala ujeté kilometry. Za čtyři roky rozvoje E-MOTION jsem totiž přesvědčen, že malé prostředky osobní dopravy do velikosti motocyklů a skútrů, mají na kontě více ujetých kilometrů než elektro automobily všech značek dohromady.

Přeji Vám všem bezpečnou jízdu a těším se, že si ji brzy užijeme i společně.