Sedla jsem si mu na opěrátko
V některých hnízdech se rodí poetika, v jiných umírá. Často záleží na tom, za kolik. Ačkoli jsem měl v úmyslu věnovat dnešní příspěvek svatbě nejchudšího z Čechů a odejitého Ministra financí a jeho družky, neučiním tak. Bude dost jiných, co to udělají za mne a já mám na starost důležitější věci.
Snad jen jednu větu. Taká Vám připomněla slova paní Babišové, scénu z filmu s panem účetním FANTOZZI, jenž nedávno zemřel. „Sklízela jsem, sklízela jsem“
Ačkoli pro tuzemská media byla svatba Babišových nejdůležitější událostí týdne, byly na pořadu i jiné, myslím že zajímavější zprávy. Například ta, že s ČAPÍM HNÍZDEM, je vlastně všechno v pořádku, KORUNOVÉ DLUHOPISY, jsou také v pořádku a ODPOSLOUCHÁVÁNÍ A KÁLENÍ do cizího hnízda je vlastně také korektní.
Jsme přeci v socialismu, pardon Demokracii a pravidla určují ti, co mají silnější žaludek a mohou si je zaplatit. Když jsme u toho placení. Na jedné ze svých projížděk městem Plzní jsem narazil na místě, kde opilí řídič zabil tři lidi a čtvrtou osobu těžce zranil na připomínku tohoto činu i justiční benevolence, která vraha propustila, aby ho zavřela a předpokládám, mohla zase propustit.
Zažil jsem ji před mnoha lety na vlastní kůži, kdy mi mým vozem OPEL CORSA ve městě projel 150 km/h rychlostí motorkář a vinu jsem za to dostal já, protože v celém spise soudní znalec (jak se později ukázalo dobrý známý rodiny motorkáře), rychlost, a skutečnost, že namísto po své straně vozovky jel motorkář, který nezvládal motorku, po zadním kole středem tramvajových tras, a tam do mne najel, nezmiňoval.
Protože jsem však nedržel ústa a krok a bránil se, a to až do té míry, že byla opětovně vyžádána pomoc soudního znalce (ten původní mezitím zemřel) a ukázalo se, že jsem měl pravdu. Přesto jsem byl několik let veden jako viník a do dnes mi zlomená klíční kost tuto skutečnost připomíná.
To je však trpkou minulostí, ovšem podobné rozsudky jsou, jak se ukazuje na denním pořádku. Stačí mít prostředky a známé a nejednou slepá justice ráda pomůže mističce vah do správného směru.
Aktuálně je to krásně vidět na tabákovém průmyslu, resp. nové aktivitě firmy PHILIP MORRIS, které „v boji proti kouření“ zavádí podloudným dealerským způsobem chytré cigarety s názvem iQUOS, o kterých jsem již několikrát psal. Důvod proč téma opakuji je více než prostý, po více než DVOU A PŮL LETECH, se totiž čeští zákonodárci probudili a zjistili, že kouření je ekonomický zázrak.
Snad i proto i nadále roste návštěvnost mého článku s titulem KOUŘENÍ POVINNĚ DO ŠKOL – VYCHOVÁVEJME EKONOMICKY, který byl vydán v předcenzurou postižené redakci iDNES dne 23.9.2014, tedy před téměř třemi lety.
Pro mne je totiž fascinující sledovat, jak všichni řeší „zdraví prospěšnost“ této „pomůcky na odvykání kouření“ a zároveň negativní dopady na státní kasu snížením objemu vybraných daní, protože „lék“ přeci není cigareta, že. Ale jaksi se zapomnělo (a to nejenom u nás) na to, že tabákové firmy přišli s drogou v čistší podobě, jež aplikována do těla, je nyní pravděpodobně podobně silnější a návykovější, jako když se začaly drogy aplikovat jehlou přímo do žíly.
Pamatuji si na rok 1986, kdy jsem se školou v kině shlédl film Pavučina
a krátce poté i starší východoněmecký film s názvem MY DĚTI ZE STANICE ZOO
A lidé se nechávají okouzlit obrázky ze svatby celebrit, které své CELEBRITSTVÍ získávají všemi nepovolenými způsoby, protože, to je přeci v kurzu. A zákony, ty jsou jen pro chudé.
Tak dobrý den a
NEVĚŘTE, ŽE TO DĚLAJÍ PRO VÁS, NEBO VAŠE ZDRAVÍ, JDE JEN O JEJICH VLASTNÍ PROSPĚCH.
