Setkání (ne)lidské
Nedlouho po povedené konferenci na téma lidských zdrojů ve výrobě a nutnosti změny přístupu HR oddělení z „masového zpracování zdrojů“ na lidský přístup, jsem měl možnost se při jednání setkat s personální ředitelkou jedné rodinné společnosti.
Paní ředitelka, mladá paní, která své zkušenosti sbírala pravděpodobně nejen v tuzemsku, ale i zahraničí, a to pravděpodobně i díky zahraničnímu manželovi, seděla naproti mně a hovořili jsme spolu o obsazení pozice ředitele zahraniční, asijské pobočky společnosti, pozice při jejímž obsazení jsem nabídl svou pracovní sílu v souvislostí s plánovanou expanzí mé vlastní činnosti.
I přesto, že paní ředitelka měla již týden můj profesní životopis, i přesto, že dostala motivační dopis, který si vyžádala, a i přesto, že mne osobně telefonicky pozvala na jednání do Prahy, nevypadalo to, že by se zabývala čtením obsahu dokumentů, které dostala.
Vytiskla si je
A tím jeji práce skončila
Vždy přijíždím včas, s předstihem a vždy dávám svým protějškům čas na přípravu. Snažím se a to důsledně, nikdy neblokovat druhým čas a schopnost práce s časem učím i ty, s nimiž mám tu čest pracovat.
Paní ředitelka, která pravděpodobně v kanceláři měla již řadu pohovorů přede mnou, tak nepracuje.
Nechá kandidáta čekat bez informace o zpoždění
Nechá čekat potencionálního člena vedení firmy, je chybou
Stalo se
Nepřipravenost byla horší.
Stejně jako dopisování si odpovědí na otázky rukou přímo do vytištěného dokumentu.
Nejhorší však byl prezentovaný nezájem
Nezájem o práci, kterou paní ředitelka dělá.
Nezájem o člověka, který kvůli ní přijel na jednání.
Nezájem o lidi, kterým se říká zaměstnanci, či stále ještě zdroje.
Paní ředitelka mi připomněla dobu dávno minulou.
Dobu, kdy kanceláře osobního oddělení byly plné kouře a popelníček a kávička byly vždy na stole personalisty, nikdy ne žadatele.
Rozdělení na ŽADATEL a DÁRCE však již zmizelo, respektivě změnilo svúj obsah.
ŽADATELEM jsou společnosti, ne ti, kdo se do nich hlásí.
Jen to asi někdo zapomněl říci pracovníkům oddělení HR, kteří dříve nazýváni byli personalisty, aby se následně stali Personálními řediteli, poté Personálními manažery, aby se nakonec stali Managery Human Resources.
Shodou náhod jsem den po tomto depresivním setkání, při kterém se ukázalo, či činnost která byla propagována v inzerátu společnosti nemá se skutečnými požadavky mnoho společného. Z ředitele, se stal obchodník, resp. Obchodní cestující a už absence rozhodnutí, zda-li bude relokován, či nikoli, či zda bude zaměstnancem tuzemské centrály s nárokem na všechny benefity vyplývající z pobytu v zahraničí, či bude zaměstnancem asijské kanceláře, ukazovali na absenci skutečného zájmu o to najít řešení.
Druhý den po jednání jsem paní personální ředitelce napsal poděkování s ukončením mého zájmu o spolupráci. Obratem odpověděla, že si mne stejně nevybrala.
To je dobře.
V případě, že reprezentovala rodinnou atmosféru, budu rád, že se nestanu jejím členem, protože by mne opět čekala jen práce, která by s láskou, s níž bych ji rád vykonával, neměla nic do činění.
