Skluz, nebo-li DELAY

Tak to je pojem se kterým se setkávám téměř ve všech výrobních závodech, do kterých jsem pozván. Nejedná se o to, že by pro zábavu zaměstnanců byly namísto schodů instalovány skluzavky, ale o to, že ten, či onen díl se nestačí dodávat zákazníkům včas.

Důvody mohou být různé, ale jeden je vždy shodný, je to nedostatek času.

Přesně toho, který si necháváme odměřovat hodinkami, hodinami, chytrým příslušenstvím a kdo ví, čím ještě jen abychom ho nemuseli vnímat sami. Je to jako kdybychom se sami polévali vařící vodou, abychom pak mohli křičet, když máme spáleniny z toho, že je vařicí.

Bohužel si to často neuvědomujeme a s příchodem oněch „chytrých“ udělátek, se naše uvědomění ještě tenčí. Stačí se podívat, jak ztratíte přehled o čase při dobrém filmu, či zápase v televizi, nebo jak Vaše děti na kanálech YOUTUBE zcela zapomenou nejen na čas, ale i na sebe, okolí, jídlo, pití a další.

V prostředí výrobních, ale i nevýrobních firem to není jiné, naopak.

Časoměřičů je ještě více

OEE

TAKT TIME

PRODUKČNÍ PLÁN

SNÍMEK DNE PROMÍTNUTÝ DO NÁPLNĚ PRÁCE

ZÁKAZNICKÉ POŽADAVKY

A tak dále

A jediné, co zůstává neměnné, je nedokonalost člověka, který má jen dvě ruce a dvě nohy, namísto aby již měl minimálně o dva až tři páry více, oči i na druhé straně, aby mohl obsluhovat jeden stroj před sebou a druhý za sebou.

To by byla výrobní buňka, jako víno.

Ale pozor, ona absence času a s ní související skluz, začíná často jinde, a to mnohem dříve, v době, kdy by šlo časování a výrobu, ovlivnit, protože do jejich započetí je možné počítat ne dny a týdny, ale často měsíce a roky.

Ve firemní infrastruktuře totiž existují i lidé, pro které čas neznamená nic, oni potřebují jen hmotu, a to nejlépe v podobě hotového výrobku, který mohou prodat. Čím víc, Tím lépe, bez ohledu na možnosti lidí, kteří namísto jazykem pracují rukama.

Obchodníci dokáží často nemožné, přeplní objednávkami výrobní kapacity, a to i tím, že na čas nehledí.

Kritériem je počet prodaných, či zamluvených kusů a částka, kterou budou dostávat za překročení prodejních limitů.

Obchodníkům se říká i interní zákazníci a tito často, přesto, že táhnou za jeden provaz se zbytkem továrny si neuvědomí, že táhnou za druhý konec, než jejich kolegové.

Pak nastává zlo, definované výrazem PERMANENTNÍ STRES.

A s ním přichází pomalu se hroutící dobré jméno společnosti, náklady na speciální přepravy, přesčasy, víkendy a další, které z potenciálního zisku, mažou pomalu, ale jistě černou barvu nahrazujíce jí červenou.

A co je paradoxem a třešničkou na dortu je fakt, že namísto „zbrždění“ a upozornění na špatný směr, jsou ještě chváleni a bonusově odměňováni za způsobený problém.

Zvažte tedy i Vy, zda-li nebude někdy lepší říci klientovi NE, budete se divit, jak velké procento to dokáže nejen pochopit, ale podpořit Vás v cestě k urovnání situace a stabilitě výroby, protože právě ta, je pro ně základem jejich vlastního úspěchu a profitability.