Škola skončila

Tak je pátek. Konec školy a zase prázdniny. Žáci již probrali vše, co budou v životě reálně potřebovat, a proto je čas na relaxaci a odpočinek. Přiznám, se že mne zajímá, jak se s tímto novým režimem popasuje ministerstvo školství, kterému zaměstnanci budou do práce chodit jen

42,5 hodiny v roce

Když je nařízeno, tak je nařízeno

S tím se nadá nic dělat-

Pořád lepší než, za 37.5 hod udělat stejně jako za 42,5 a dostat za to podstatně méně peněz. To je totiž jedna z vizí sociálních inženýrů. Stejně jako vize mnohých prognostiků, kteří svět viděli jen okny svých ústavů, kde z nich vychovávali budoucí prezidenty, je totiž realita jiná od představy, a to často enormně.

Nevím, zda-li si čtenáři vzpomenou, kdy byla zavedena osmi hodinová pracovní doba.

Pochybuji.

Protože to nikdo z nich nezažil a u mnohých to nezažili ani rodiče, ani prarodiče. V tuzemsku k tomu totiž došlo zákonem 91 v roce 1918, konkrétně pak 19.12.1918 a číslo zákona jasně indikuje, jakou důležitost prezident, i vláda, uzákonění pracovní doby věnovala.

Skoro jako dnes.

K výše uvedenému datu je však nutné dodat, že ve světě se tímto tématem zabývali již od roku 1810, což znamená o téměř 90 let dříve než v Československu.

Cílem zavedení bylo ukončit vykořisťování ve smyslu hodně práce za málo peněz a vztahovalo se i na děti, které spolu s dospělými byly často nuceny pracovat 12-16 hodin denně, aby vůbec měly na živobytí.

Často se jednalo o náročnou fyzickou práci, ale déle pracovali i úředníci, obchodníci a mnozí další.

Tak jako tak, nebyly v roce 1810, ale ani 1918 známy technologie, které lidem pomáhají dnes. Elektronická komunikace, rychlé dopravní služby, automatizace, robotizace, speciální materiály, a tak pořád dál. Proto bylo často třeba na splnění objemu úkolů skutečně plně využít daného časového rámce.

Postupně však s přibývajícími nástroji, začalo namísto dělám abych dokončil, fungovat dělám, abych byl viděn že dělám. Nejen na pracovištích, ale již i ve školách, jsou podvědomě vkládány do myslí principy VYPLNĚNÍ ČASU ČINNOSTÍ, které nahradili SPLNĚNÍ ČINNOSTI.

A to vše je podporováno zákony, které jsou často starší než všechny žijící generace zákonodárců.

Zajímalo by mne proto, proč by měla, jak sociální inženýři naznačují, býti krácena mzda lidem, kteří na splnění svých úkolů nepotřebují 8, ale 6, 4, či jen dvě hodiny denně a zbytek by se mohli věnovat další činnosti.

Není takovýto přístup smysluplnější?

Proč nás omezují zákony, které díky své nabubřelé obsáhlosti již ani nereflektují obraz reality?

Nevidím jediný důvod, proč by muž, žena, či dítě, měly trávit čas na „pracovišti“ když splnili. Nevidím důvod, proč by jim za dřívější odchod měla být dána odměna v podobě nižšího platu. Nevidím důvod, proč by měli být postižení vyššími daněmi, když v době, kterou ostatní potřebují na splnění jednoho úkolu, dokáží splnit dva, tří, deset?

Je pátek a mnohým skončila i práce, ale nemohla už skončit ve středu?