Smyčky a Přesmyčky

Na konci každého pracovního týdne, či minimálně na konci většiny, bývá pátek. Je to den, pro který se, jak říkají mnozí spokojení zaměstnanci, vyplatí makat, protože pak přijde víkend a konečně oddych. Sice je jen dvoudenní, ale co se za dva dny dá stihnout práce, to je k neuvěření.

Není to tak dlouho, kdy se mi dostal do schránky pracovní inzerát nabízející platové ohodnocení přes 100.000,-Kč/měsíčně, Hlavní pracovní poměr a podmínkou bylo, aby nový pracovník byl registrován jako OSVČ.

Že by konečně nastala doba garantované svobody?

A není tu již?

Jen se o ní tolik nemluví, ale lidí, kteří místo práce v pozici zaměstnance vykonávají tu samou činnost v pozici námezdní, bez nutnosti zatěžovat zaměstnavatele zbytečnými poplatky za zdravotní, či sociální pojištění a dalšími otravnými náležitostmi, třeba bezpečností pracoviště apod.

Dnes v ulicích, jak jsem včera naznačil pobíhají astrálně-lidské bytosti, jež jednou za rok přijedou na návštěvu a nikdo už neví proč. Je to prostě zvyk.

Rodiče zvou je do svých domovů, učitelé do školek a na duších „navštívených“ často zanechán šrám, jenž nezalepí ani dostatečná vrstva čokolády.

Největší radost přináší panický strach, ten stojí i za zvěčnění na videu a umístění na sociální síti.

Stejně jako pátek, je posledním pracovním dnem týdne (většinou). Je i prosinec posledním pracovním měsícem roku. Na rozdíl od pátku však není následován měsíci odpočinku, ale zahrnuje je do svého závěru jako oslavu všeho, co bylo a očekávání toho, co bude.

Je to jen dva dny, kdy jsem mohl opět se skupinou skvělých lidí strávit dna dny v Ostravě diskuzí na téma UDRŽITELNOSTI V LOGISTICE a nejenom to, měl jsem možnost potkat i spolutvůrce a autory serveru www.poetizer.com o kterém jsem již několikrát psal a který stal se nedílnou součástí mého života.

Ve workshopu jiném, věnovaném inovacím jsem s účastníky vyzkoušel, jaké to je přestat se vyjadřovat standardně a zkusit své myšlenky vyjádřit řečí vázanou. Na začátku se jim do té vody vůbec nechtělo a na konci jsem je nemohl dostat ven.

Připomnělo mi to vodácký výlet mého dětství, který jsem strávil splavováním řeky Ohře a jehož součástí bylo o ranní proplavávání peřejemi, kde jen ve vestách učili jsme se, v jaké poloze je třeba se v případě nouze v tomto terénu pohybovat. Bylo to v době před přilbami, takže hlavu bylo třeba chránit jinak.

Bylo to v době, kdy splavný úsek Ohře byl dost dlouhý na týdenní výlet a kdy dno lodě pocítilo dno řeky jen výjimečně. Učili jsme se dělat smyčky i přesmyčky a byly bezstarostně spokojení.

Dnes nedoprovází čert anděla s mikulášem, ale je to naopak.

Hlavní je „zlo“

Stejně jako v životě a práci, tleská se těm, kdo na úkor jiných dostali se nahoru, kde ze své libovůle odhazují nedojedená sousta těm, kdo jim pomohli, aby sami zůstali v zapomnění nikdy nesplněných slibů.

Politické demonstrace jara a léta odezněli s příchodem prázdnin a moc a vliv mocných je dán objemem majetku a získaného nelegálně s dolegalizací ad-hoc. Namísto potlačení zla, jeho legalizace. Kdo by čekal, že cesta do pekla povede komínem přes čapí hnízdo.