Stáří není Nemoc

Dnešní blog jsem se rozhodl napsat v den 99 výročí zrození Československa. Slaví se přesto, že za svůj život změnila tato země svůj název celkem pětkrát a jednou z toho dostala i název cizojazyčný. Podíváme-li se výsledek současných voleb, cítím, že cizojazyčný název se opět blíží.

Rozhodnutí uzrálo krátce po jedné hodině odpolední, kdy mne v kanceláři navštívila paní Bohumila Hajšmanová se svým synem a jeho přítelkyní. Bylo to v sobotu a společnou návštěvu způsobila i zdravotní indispozice, díky níž byla paní Hajšmanová vybavena dvěma berlemi.

Paní Hajšmanová je především člověkem a nic na tom nemění ani skutečnost, že před lety, v roce 2011 ve Španělském sále Pražského hradu ocenění Národní cena kvality ČR za svou práci a práci svých spolupracovníků, v níž se již od počátku devadesátých let minulého století věnuje práci pro a se seniory v plzeňském centru DOMOVINKA.

S paní Hajšmanovou jsem se poprvé setkal na setkání Obchodní Snídaně (B4B) v Plzni, a setkání to bylo příjemné i přínosné, a to nejen ve vztahu k ní samotné, ale i k ostatním účastníkům.

Právě tam jsem se dozvěděl, že DOMOVINKA se svými seniory celý rok připravovala, kromě mnoho jiných akcí, i kalendář pro rok 2018, který nese tváře jednotlivých seniorů, jako ambasadorů lidství, kteří své stáří nevidí jako stigma, ale součást života, stejně jako to dělali předci jejich.

Oči paní Hajšmanové ožily v okamžiku, kdy se dozvěděla o mé práci, v níž se snažím o budování světa bez odpadu a plýtvání se zapojením všech lidí bez ohledu na jejich věk, pohlaví, vzdělání, barvu kůže, či vyznání. Jediné, na čem záleží je láska k práci, kterou dělají a chtěli by dělat i dál.

Ještě během B4B setkání jsme se dohodli předběžně na spolupráci, a právě v tuto sobotu jsme jí dali jasnější ráz. Vydání kalendáře bude totiž doprovázet i putovní výstava, kde jednotlivé velkoformátové fotografie budou vystaveny v různých kulturních i obchodně-kulturních prostorách nejen města Plzně, aby pomohly změnit všem pohled na svět seniorů.

První představení proběhne v hotelu INTERCONTINENTAL v Plzni 13.11.2017 a další lokace budou oznámeny nejen na stránkách provozovatele, ale i přímo na místě.

Na rozdíl od jiných akcí, kde je často přítomen jen fotograf, a jeho fotografie, budou zde přítomni i samotné modelky a modelové, díky který získává stáří Tvář, na kterou se tak často zapomíná, či se spíše přehlíží.

Pro ty, kdo neví, co má aktivita paní Hajšmanové a Domovinky do činění s mou prací, rád upřesním. Snažím se předcházet čtyřem druhém odpadu, a tak budovat SVĚT BEZ ODPADU A PLÝTVÁNÍ.

Jedná se o Odpad Fyzický, Odpad Sociální, Odpad Urbanistický a Odpad Procesní.

Právě Odpad Sociální, jsou často, ač to nezní lichotivě, lidé v po-, ale i před- produktivním věku. Jsou to však i lidé, kteří například dle fyzickým limitům, barvě kůže, vyznání, či pohlaví, nebo sexuální orientaci nejsou na trhu práce akceptování a jsou umístěni do kolonky „potřební až nepotřební“, jinými slovy zátěž.

Toto odsunutí se děje často na základě jednoho jediného čísla, kterým je datum narození.

Nikdo se neptá, zda-li chtějí pracovat, zda-li mají činnost, kterou by dělali rádi, protože právě ta, je odměněna výsledky, které budou milovány.

S paní Hajšmanovou i dalšími návštěvníky jsme se shodli, že se pokusíme výstavu podpořit dalšími originálními a jedinečnými výrobky a věřím, že se nám to podaří.

Na závěr bych rád poslal pozdrav svým rodičům, kteří jsou aktivnější často více než lidé podstatně mladší a dědečkovi, který je jen o málo let mladší než naše republika. I oni jsou pro mne příkladem skutečnosti (ne virtuální reality), že stáří není nemoc, nejsme-li hypochondři společnosti.

Všimli jste si na fotografiích něčeho společného?

Ani jedna není plná trpkosti, zášti, bolesti, či zloby.

V očích i tvářích je vepsaná moudrost a zkušenost.

A právě těch se musíme naučit si vážit, jen tak bude SVĚT PROST ODPADŮ A PLÝTVÁNÍ VE VŠECH JEJICH PODOBÁCH.

Autory a autorkami těchto a dalších překrásných fotografií jsou: David Švarc, Kateřina Misíková a Aannička a s nimi ve vší skromnosti i sama paní Bohunka, jak ji všichni s láskou i úctou oslovují.