Státní zaměstnanci soukromých vlastníků

Ačkoli to vypadá, že teprve s příchodem bývalého minstra financí a nejchudšího z Čechů začala soukromá sféra pronikat do té státní není to pravda. Začalo to mnohem dříve, lépe řečeno, nikdy to nebylo jinak, jen se mění název, který pro danou „shodu“ používáme.

Na téma dnešního blogu mne přivedlo jednání týkající se dotačního programu NÍZKOUHLÍKOVÉ TECHNOLOGIE, který začal efektivně pomáhat klientům a podnikům, které mají zájem využívat systémovou prevenci vzniku odpadů a plýtvání, které do jejich závodů svými projekty vnáším.

V rámci diskuze vyšlo najevo, že rozdělení CZECHINVESTU na dvě části, bylo pravděpodobně iniciováno zájmem zakrýt skutečnost, že se čím dál více státních zaměstnanců zabývá akviziční a prodejní prací pro soukromé klienty.

Zatímco se „úspěchy“ CZECHINVESTU vyvěšují na nástěnky mediálních agentur a zdrojů nejen v tuzemsku, samozřejmě již bez uvedení, že téměř standardní součástí nabídky jsou DLOUHÉ DAŇOVÉ PRÁZDNINY, proti který jsou Dva roky prázdnin pana Julese Verna, jen slabým odvarem, se práce těchto mobilních prodejců, kteří jsou snem každého zaměstnavatele, protože pracují zadarmo, nikde moc nezmiňuje, a to ne proto, že by nebyla úspěšná, to totiž často je.

Stačí se podívat na poslední z pohádkových úspěchů, pan Mlynář a vodní elektrárna v Kyrgyzstánu. Nikdo, Nikoho nezná, stačí jen dopis a kontrakt v řádu miliard je doma a prodejce, ten to dělá jen z lásky ke své matičce vlasti a zlatým českým ručičkám.

Osobně si myslím, že největší inspirací pana Mlynáře je pohled na zlato na těch vlastních.

Vždyť se stačí podívat na stránky encyklopedie WIKIPEDIA, kde má každý z našich politiků vlastní stránku, abyste zjistili, že obchodovat s miliardami panu Mlynáři jde, a jdou-li na jeh vlastní konta, jde to mnohem rychleji.

Podíváme-li se zpět na téma státních zaměstnanců pracujících pro soukromníky, je jich nemalé množství. V jednom ze zajímavých článků jsem se dozvěděl, že úředníci mohou být „zaparkováni“ doma, není-li pro ně vhodné místo a pobírat bezpracně nejprve celý, a pak 80% plat na který byli zvyklí a zároveň, proti tomu schází dnešnímu více než 70.000 úřednímu vojsku dalších 16.000 jezdců, aby nesli hrdě korouhev státu.

Je-li tomu skutečně tak, pak se ptám, zda-li by neměli ti existující vykonávat spíše činnost prospěšnou státu, než tu, ze které má primárně prospěch někdo jiný a stát, který je platí, ostrouhá kolečka?

Bude-li se například realizovat ona elektrárna ve které se tak nestranně a bez vedlejších úmyslů angažovat pan Mlynář, co z toho bude stát mít?

• Prázdná schránka firmy nemá kapacitu na výrobu, lidi proto sama nezaměstná
• Technologie se pravděpodobně koupí, optimálně v zahraničí, aby se předešlo danění
• Fakturace proběhne pravděpodobně přes některý offshore účet zřízený mimo ČR
• Provize za zprostředkování poteče na další ostrovní konto
• Instalovat budou levnější, zahraniční pracovníci

Jsem však přesvědčen, že na republiku něco zbyde – Bude to odpovědnost a dluhy, které budou souviset s prodleními, nefunkčností a v neposlední řadě pozáručními problémy technologií, která bude sestavena z velké části z dodávek velké sestry, která umí vyrobit všechno krásně lesklé a 100% podobné originálu na obrázku a její výrobky mají jen jednu malou vadu.

Nefungují a když, tak krátce

Jak je tedy vidět státní business, není business státu.

Kromě jiného to potvrzuje i situace vyšetřování kauzy ČAPÍ HNÍZDO, kde tito zaměstnanci po letech zjišťování, zjistili, že nic nezjistili a jsou s tím spokojení, jako s výsledkem.