T E L E V I Z E

V dobách mého mládí měla televize oficiálně jen dvě barvy, černou a bílou. Ve skutečnosti je však doprovázela široká škála šedých odstínů. Od Černobílé obrazovky, ukazující Černobílý svět odcházel jsem do světa plného barev a užíval si ho každým douškem.

Pak přišel barevný obraz

Zůstaly dva programy.

Zůstal i čas, po který televize byla zapnutá a nepamatuji si, že by běžela na pozadí běžných rozhovorů. Její zapnutí znamenalo jasně definovaný program. Například pohádku, film, či zprávy ukazující, jak dobře lidem žijícím za železnou ochranou oponou je.

Dnes je svět stejný.

Televize je jiná.

Placatější, Barevnější, Levnější a programy rozmnožily se rychlostí viru, či rakovinových buněk.

Televize stala se součástí životů.

Ráno zapnuta, vypíná se s v čase uložení do postele, a i tam mnohé doprovází obraz a filmy na obrazovkách menších, přinášejících však stejný proud radosti, která umožňuje osvobodit se od tíže vlastního myšlení.

Pro mnohé stala se televize hodinami určujícími rytmus života.

Od ranních zpráv znamenajících snídani, přes obědové menu se zprávami v poledne až po nekonečné seriály znamenajících večeři.

Od jednoho obrazu k druhému.

Všiml jsem si, jak s růstem úhlopříčky roste závislost.

Se závislostí radost

A s radostí klesá schopnost být bez obrazu světa, který se skrývá v rámu bezrámové brány světa za obrazovkou. Herci stali se partnery a lidmi jejichž životy jsou divákům důležitější než ti, kteří stojí vedle. Nové technologie umožňují být vždy na dotek.

Na dotek prstu na displeji.

To, co zbývá, je jen možnost, dotknout se obrazu, jako hladiny.

T E L E V I Z E

Tento článek byl vyvolán nejen zapnutou televizí nedělního rána, ale i vzpomínkou na jednu, jednoduchou otázku, kterou jsem si vybavil z dob, kdy obraz byl ještě černobílý a hloubka televizoru byla větší než šířka obrazovky.

CO JE TELEVIZE?

Pohled do budoucnosti malého skotu. TELE VIZE.

Přemýšlím, jak blízko byla tato předpověď realitě. Co myslíte?