V minulém týdnu jsem měl tu čest býti pozván na udílení cen Ministerstva Průmyslu a Obchodu v soutěži Přeměna Odpadů na Zdroje. Již jsem o samotné soutěži psal a v pátek minulého týdne již zveřejnil i první fotografie, dnes bych však rád řekl více.
Organizátor, kterým bylo Ministerstvo Průmyslu a Obchodu, speciálně pak tým paní ředitelky Kulhánkové, zvládl organizaci na jedničku, a to i přesto, že někdo mimo tým nakonec zapříčinil půl hodinové zpoždění.
Vyhlášení jsem měl možnost navštívit v doprovodu krásné mladé ženy, a oba jsme se podívali na místa, kde jsme ještě nebyli, tedy na Valdštejnské Zahrady, přiléhající přímo k parlamentu České Republiky. Nejenom, že nám vyrazila dech její rozlehlost a udržovanost, která, jak říkala jedna z pracujících zahradnic, je krásnou prací bez konce a začátku, ale i například přítomnost páva, pyšně si trůnícího na větvi nad hlavami kolemjdoucích, či Zeď, která jako by vypadla z podmořského světa pana Verna, či Zemana (Karla), ale i samotný palác nás vzal za srdce.
Díky zpoždění a společné cestě jsme se Šárkou, tak se ona mladá žena jmenuje, měli možnost do hloubky probrat víceúrovňovost naší vzájemné spolupráce na společné cestě do světa bez odpadu a plýtvání.
Bylo velice příjemně vidět, kolik lidí všech věkových hladin téma oslovilo, a jak jsem se dozvěděl, nebyli pozvání zdaleka všichni, protože projektů se nakonec sešlo neuvěřitelných 135 a dokonce byli pořadatelé nuceni otevřít pro vzdělávací instituty ještě jednu kategorii, a to kategorii Základních škol, která původně zahrnuta nebyla.
Zatímco školy se předháněly v počtu přihlášených projektů, dvě kategorie vyhrály subjekty, které se přihlásily jako jediné. Byly to kategorie Státní správa a Stavební firmy. Ve druhé jmenované skupině se vítězem stala společnost SKANSKA, jejíž nevratné zásahy do přírody, je možné vidět téměř v každém koutu naší republiky.
Vyhlašování proběhlo ve slavnostním duchu a představované projekty všech kategorii byly velmi zajímavé. Co na tom, že nám unikly stupínky vítězů o chloupek, podařilo se nám dostat naši práci do podvědomí nejen Ministerstva Průmyslu a Obchodu, ale i býti vidět právě vedle hráčů, kteří mají za sebou již dekády činnosti a pracují v nich stovky a tisíce pracovníků, a to často nejen v ČR, ale i ve světě.
Jaká byla například radost ze setkání s panem Blažkem, majitelem společnosti REPLAST, který byl jedním z prvních partnerů, s nímž jsem diskutoval možnost vzájemné spolupráce v době, kdy jsem se rozhodl vystoupit z korporátního koloběhu a věnovat se cíli, který nestanovil nikdo jiný, než já sám – BUDOVÁNÍ SVĚTA BEZ ODPADU A PLÝTVÁNÍ. Firma pana Blažka, vyrábějící zátěžové produkty „bužírky“ nevyužité kabeláže, získala zaslouženě druhé místo v kategorii firmy.
Našli se i okamžiky, které mi krásnou událost kazili. Proslovy politiků (naštěstí krátké), z nichž bylo znát, že slova psal někdo jiný, či skutečnost, že množství cen předával zástupce společnosti, díky níž objem odpadu roste a ona se snaží šířením lží nejen o recyklaci, aby tento trend i nadále pokračovat, či firmy, které dostali cenu za Přeměnu odpadu na zdroje poté, co si i několik dekád nechávali platit za to, že odpad je jejich příjmem s rostoucím objemem a nyní se chlubí tím, že to na čem již několikanásobně vydělali, dokáží zpeněžit znovu a znovu.
Tomu říkám cirkulární ekonomika v té nejryzejší podobě, má totiž cenu zlata, resp. mnohonásobně vyšší.
My se Šárkou, ani s jejím ještě nenarozeným potomkem, jsme si však nenechali akci zkazit snad i proto, že jsme cítili, že vítězi jsme právě my. Lidé, kteří bez cizích peněz, dotací, a příspěvků, dokázali jít za svým cílem bez ohledu na to, kolik klacků a překážek se nám postavilo do cesty.
Na závěr jsme nezapoměli poděkovat i tomu, díky němuž jsme se i tropickém dni mohli cítit příjemně