Tam, kde se potká člověk a inteligentní stroj

Když krátce po konci první světové války pan Karel Čapek použil ve svém románu R.U.R slovo ROBOT, nikdo netušil, že se dostane beze změny do všech světových jazyků. Jsem přesvědčen, že je pan Čapek nepoužil náhodou, ale že mu na mysl přišlo již v době, kdy krajinu a lidi ničila válka, jež dostala přívlastek SVĚTOVÁ.

Zároveň jsem přesvědčen o tom, že kdyby měl na rozvinutí výrazu, myšlenky a výtvoru pan Čapek čas, jistě by nemusel tři zákony robotiky definovat na druhé straně oceánu o dvacet let později jiný autor ISAAC ASIMOV.

O čem jsem také přesvědčen je, že ani jeden z vážených autorů, si ani ve stavu blouznění, natož jasné mysli nedokázal představit, že jednou, v České Republice bude robot postaven nad člověka a to politikem, kterému nic vlastní, není cizí, hlavně bylo-li to někdy cizí.

Tak jako tak se tak stalo.

V kolébce ROBOTŮ člověk začíná být, jak psáno v prvním z dílů, tvorem podřazeným a podřízeným.

Není to jediná destinace, naopak destinací přibývají, jen se stačí podívat

Včera jsem měl možnost v náhodně zahlédnutých zprávách zahlédnout informaci o tom, že v jednom nejmenovaném výrobním závodě došlo k úrazu (což není nic divného). V tomto případě však byl úraz unikátní v tom, že byl způsoben robotem člověku.

Primárně došlo k tomu, že obsluha stroje na řezání vodním paprskem, omylem spustila stroj v době, kdy v jeho „kleci“ byl člověk, mladá slečna, která uvnitř uklízela, což patřilo k náplni její práce.

Stroj se rozjel a naštěstí slečnu jen silou schopnou hýbat několika tunami svým ramenem „jen“ odhodil stranou, čímž jí způsobil mnohačetná zranění. Naštěstí nebyl puštěný vodní paprsek, protože ten, by ji pravděpodobně usmrtil.

Slečna volala o pomoc a naštěstí její volání zaslechl někdo venku, stoj vypnul a slečnu osvobodil.

Ani po třech měsících slečna není a dle názoru lékařů ani nikdy již nebude psychicky zcela zdráva.

Několik okamžiků neplánovaného setkání s inteligentním robotem pomocníkem, z ní učinilo osobu, která celý život bude pravděpodobně závislé na druhých a například nebude moci pobývat v uzavřených prostorách, protože setkání, kromě jiného, vyvolalo klaustrofobii.

Ministr Průmyslu, který slova uvedená v úvodu pronesl na počátku své „politické funkce“ sílu a schopnosti robotů dobře zná, „prodává“ je v konceptu PRŮMYSLU 4.0 na českém trhu již dlouho a vyplácí se mu to.

Je otázkou, zda-li v dané větě neřekl mnohem více, než říci zamýšlel.

Když člověk potká inteligentního robota

Nemělo by slovo inteligentní být u slova člověk?

Bohužel, čím více se protlačuje výraz SMART ve smyslu chytrosti věcí, tím méně hledí se na inteligenci lidí. Přibývající pomocníci přebírají moc nad našimi vlastními životy a již dlouho je necháváme nejen řídit naše dny, ale i noci.

V případě, že čtete mé blogy pravidelně, nemám o Vás strach. Ne že bych chtěl hodnotit Váš dobrý styl, či vzdělanost, ale schopnost číst mezi řádky, Vám dává to, co si považuji nad veškerou inteligenci strojů, dává Vám možnost rozhodnutí, emočních vazeb, kreativity, možnost Vaší vlastní tvorby a s ní související porozumění.

Pan ministr bude podporovat ty, kdo ho platí a tím nemyslím občany naší země, či (chcete-li) voliče. Bude dělat jen to, co ostatní politici, bez ohledu na politickou stranu, bude zajišťovat ekonomicky zajištěný život sobě a svým známým.

Skutečnost, že právě úředníci by měli být nahrazeni inteligentními roboty jako první, však nikdy nepřipustí.

Nebo snad ANO?