Tma na konci tunelu

Česká republika má mnoho specifik. Jedním z nich je, že tunely nahradily slovo krádeže a od té doby, co jich bylo použito poprvé, vypadá to, že se v naší zemi nekrade, jen tuneluje, což jistě ocení nejedna rating agentura, která své ratingy staví na zprávách z tisku.

Svůj dnešní příspěvek však chci věnovat skutečnému tunelu. Dokonce to bude nejdelší železniční tunel v tuzemsku měřící 4.150 m. Je tak vzácný, že má i své vlastní heslo v encyklopedii WIKIPEDIA. A samozřejmě nejenom tam, ale i na stánkách serveru www.zdopravy.cz kde je mu věnován samostatný článek, jenž bohužel obsahuje drobné chyby. Jednou z nich, je že autoři uvádí, že tunel, jenž měl stát 4 miliardy, stál 5. Skutečnost je jiná, tunel stál 7 326 302 015 Kč, což znamená, že částku, se kterou společnost vyhrála zakázku byla překročena jen o 83%.

To je ale pakatel a není to téma, kterému se chci věnovat.

Rád bych se tunelu a celé trase věnoval z pohledu uživatele, tedy cestujícího, jenž si nejen řádně zaplatit vstupenku, ale ze svých daní i stavbu tunelu spolufinancoval.

Vlakem nejezdím tak často, přes Plzeňské nádraží a koleje však vede má cesta téměř denně.

Když se rozhodnu jet vlakem, většinou to znamená, že jedu dál, než chci jet svým vozem, a přitom nevezu jiný náklad než své oblečení a elektrickou jednokolku, která mne vždy na mých cestách doprovází. Cestuji tak například na workshopy, které vedu pro logistickou akademii v Brně, či Ostravě, či že jedu za klienty v rámci rozsáhlejšího projektu.

S ohledem na to, že to mám na Plzeňské nádraží jen několik bloků domů, byl bych hloupý, kdybych volil autobus.

V posledních třech letech jsem takto využil služeb Českých Drah ca 20x.

Čeho jsem si všiml v době budování tunelu byl objem zpráv hovořících o výhodě tunelu, či dokonce jako o nutnosti, bez které nemůže Plzeň přežít. Nejdříve se hovořilo o tom, že se čas strávený na cestě zkrátí o 22 minut, pak se hovořilo o 12 minutách, abych se na vlastní kůži po zahájení provozu přesvědčil, že matematika je neúprosná a doba jízdy je +/- 6 minut oproti dřívějšku, a to dá rozum že +/-6 je 12 minut.

Důvodem, proč jsem se rozhodl opět tématu železnice a tunelů věnovat je aktuální potřeba jet přednášet v polovině října do již zmiňované Ostravy. Vlak společnosti REGIOJET mezi Prahou a Ostravou jezdí tak, jako dříve, v mnou zvoleném čase je sice o něco dražší, ale komfort jízdy odpovídá ceně.

Co mne však překvapilo byly údaje na stránce Českých Drah, které jako jediné vlaky na trase provozují. První, co mi padlo do oka bylo zvýšení ceny jízdného a to o 25%.

Toto jsem nechápal, protože indikován byl opačný vývoj, až do okamžiku, než jsem uviděl, že standardní doba jízdy se protáhla o polovinu.

Nyní je navýšení ceny samozřejmě naprosto legitimní.

České Dráhy totiž poskytnou svým zákazníkům komfort mobilní střechy nad hlavou mnohem déle, až je nasnadě se zeptat, zda-li by cena také neměla stoupnout o polovinu, aby to bylo spravedlivé.

Myslím, že po České Poště i České Dráhy, touto cestou nastavují nové standardy a dalo by se říci, že jsou na prahu nové revoluce. Zatímco u České Pošty delší doba dodání rovná se vyšší cena, bude u Českých drah místo balíků přepravován cestující, který není žádný balík a ví, že čas jsou peníze.

Už jsem slyšel, že se chystá další tunel a nezbývá se zeptat, také se už těšíte? Přeci jen, kde jinde ve světě mají na konci tunelu tu největší tmu, co říkáte.

 

Komentáře
  • Kategorie
  • Můj blog

    Formulář