U Mlsné kozy

Myslím, že po přečtení dnešního titulku mne do nápravného diagnostického ústavu odešlou i ti, kdož zatím mé bláznovství považovali za příjemnou úchylku, a přitom je jejich úsudek naprosto chybný. U Mlsné kozy je totiž název projektu, o který se chci s Vámi podělit.

Již v úvodu bych však rád upozornil na skutečnost, že se jedná o projekt návykový, takže bych rád požádal slabší a labilnější jedince, aby raději dále nečetli a raději přešli na jiné zdroje.

Druhou skupinou, kterou nepotěším jsou lidé, kteří nejí maso, protože dnešní příspěvek bude o mase, a navíc mase k přímé spotřebě.

Tak když jsem eliminovali obě skupiny, může 99% zbývajících čtenářů využít příležitosti a dozvědět se něco více o nejlepším sušeném hovězím, které jsem měl za svůj život možnost jíst. Rád bych dodal, že maso cíleně nevyhledávám, a na dobré brokolici na páře si často pochutnám více než na steaku, což neznamená, že maso nejím.

Jerky, či sušené maso jsem poprvé ochutnal při svém pobytu v Asii, a šlo nejdříve o sušenou rybu, pak mořské plody a na sušené maso došlo až v Japonsku. Po návratu do Čech jsem pak objevil JERKY se značkou indiána, kde v sáčku vážícím podstatně méně než obnos, který jsem zaplatil se skrývá několik gramů dobrého sušeného masa. V síti MAKRO se dokonce krátce objevilo i sušené rybí maso, i to však zmizelo, a tak jsem dlouho neměl možnost opět ochutnat.

To se změnilo, když jsem shodou náhod na jedné konferenci dostal ochutnat.

A bylo hotovo.

Když jsem se pak spojil s výrobcem telefonicky, ukázalo se, že se jedná skutečně o rodinný malý podnik, kde partneři a kamarádi dělají co je baví (a není to vydělávání peněz), a bylo rozhodnuto. První objednávka odešla a já jen čekal.

Ne dlouho.

Zásilka přišla a s ní i možnost připomenout si cestu za dobrodružstvím vzdálenou již více než čtvrt století.

Jak jsem očekával, nebyl jsem zklamán

A následně ani další lidé, kteří s první ochutnávkou propadli kvalitě a chuti, které Farma u Mlsné kozy přináší. Nenabízí však jen maso, ale i mléčné výrobky a když jsem se dozvěděl, že majitelka připravuje dezerty sama, pak jsem nemohl odolat při druhé objednávce.

Stejně jako jsem se dostal k tomuto zdroji já, to znamená ochutnávkou, dostávají se k němu lidé další, kterým dám ochutnat já sám. Protože však vím, že můj blog čte nejen v tuzemsku podstatně více lidí každý den, rozhodl jsem se, jak je zvykem sdílet i tuto příjemnou zkušenost a s podobným přístupem nehodlám přestat.

Sdílet dobré a pozitivní, pomáhat těm co pracují s láskou, to vše je a mělo by být součástí světa, který jsem se rozhodl vybudovat. Nenutím v něm nikoho jíst maso, neříkám, že to, či ono je lepší, jediné, co žádám je, aby vše bylo v harmonii a vytvářený celek byl komplexní a ucelený samozřejmě, že bez plýtvání a tvorby odpadu ve všech jejich podobách.

Jsem Člověkem a jsem na to hrdý a jsem rád, že kolem mne je LIDÍ se stejným přístupem, čím dál víc.

P.S. prosím netlačte na lidi, kteří za farmou U MLSNÉ KOZY stojí, kvalita chce svůj čas.

P.P.S. CO se mi navíc velmi líbí, je možnost přiložit ruku k dílu, protože to je něco, co nenabízí žádný z velkochovů a cenami oceněných výrobců potravin. Je otázkou PROČ?