Už netřese se ruka
Pod kravatou montérky a na nohou bezpečnostní obuv. V zimě i v létě v továrnách života dávám život továrnám. Jsou němé v nepřestávajícím hluku a jejich záře volá do kraje JÁ JSEM a přitom uvnitř ve špatném osvětlení za malé peníze mlčící ruce ztratily smysl.
Ze země jsme přišli a k ní se navracíme
Jen jeden z životů v průběhu roků
I takto mohou vypadat v budoucnosti knihy a časopisy. Z důvodu úspory místa, bude každá věta, či možná i každé slovo nést aktivní propojení do subprostoru společného vědomí jež v současné době nese název internet.
Jak jste si všimli, nazývám sám sebe cestovatelem v čase. Nebyl jsem sám, kdo s tímto názvem přišel a první, kdo se o mně takto vyjádřil použil jiné slovo, řekl o mně, že jsem NADČASOVÝ. Přiznám se, že mne to zaujalo, protože právě schopnost nadčasovosti, tedy odejmutí limitu času, je aspekt, který mi velice pomohl a pomáhá v životě i práci.
Snažil jsem se o této zkušenosti referovat i na svém anglickém blogu a zjistil jsem, kromě mnoha dalších zajímavostí, že angličtina výraz nadčasový nahrazuje výrazem TIMELESS, tedy „bezčasový“, stejně jako němčina ZEITLOSS.
V době svého pracovního zatížení v pozici zaměstnance, manažera jsem poměrně často při různých příležitostech pociťoval, že se mi začínají třást ruce. Často tomu bylo ze stresu, někdy z únavy a někdy z fyzického zatížení.
Je zvláštní, že s vystoupením ze zaměstnaneckého poměru, tento třes odezněl. Vrací se jen výjimečně, a to vždy v projektech, které jsou náročné ne z důvodu jejich realizace, ale často z důvodů způsobených nepochopením druhých, či záměrným bořením postaveného s cílem dokázat, že jiná cesta než ta jejich, není možná.
V posledních čtyřech letech jsem měl možnost o své cestě hovořit nejen s více než 1.400 studenty, 5.000 účastníky konferencí a workshopů, ale i se zástupci firem PLZEŇSKÝ PRAZDROJ, COCA-COLA, PWC, SONNENTOR, HEAVEN LAB, ŠKODA AUTO, MAGNA, ALLKABEL, TIRBAZAR, a zástupci univerzit, vlád, a mnoha dalšími. Činím tak vždy bez třesu rukou i hlasu.
Bez ohledu na osobu a funkci, vidím před sebou vždy ČLOVĚKA
Někteří jsou si ho vědomi a hodni, jiní si ho nezaslouží, a proto zakrývají jeho absenci délkou a významem svého titulu a funkce.
Záleží na každém z nás, chceme-li být ČLOVĚKEM
