Už zase mohu psát
Cesty do budoucnosti mají své limity a na jeden jsem narazil i já sám. Je jím hloubka vyklonění se z reality dneška. Před téměř deseti dny jsem napsal poslední příspěvek a od té doby se mi nepodařilo napsat další. Předběhl jsem se moc a vypadá to, že hranicí je pro mne nyní
6 měsíců
Tento příspěvek píši 26.5.2019.
Den po volbách do Evropského parlamentu, při kterých jsem vyjádřil svůj názor.
6 měsíců
Půl roku, 182,5 dne, 4.380 hodin, 262.800 minut, 15.768.000 vteřin
To vypadá býti limitem mých cest do budoucnosti. Zatímco první údaj vybízí k hlášce „to je toho“, ten poslední si říká o „to je hustý“
Přiznám se, že ani jedna mi na mysl nepřišla, stav dosažený postupnými kroky mi naopak připadá přirozený.
Jak jsem psal v perexu vzniká tento text jen jeden den po českých volbách zástupců do evropského parlamentu a k tomu 12 hodin poté, co český hokejový tým prohrám na MS v hokeji s Kanadou 5:1.
Také je jeho vznik vázán k tomu, že jsem včera ve dvou nájezdech najel na své elektrické jednokolce přes 70 km a byl jsem vnitřně vyčerpán tak, že na místo jízdy vzal jsem si notebook a hle, dalo to smysl.
Kromě běžné agendy, kterou vyřizuji jsem byl požádán, jedním ze členů mé profesní sítě, abych ještě jednou zveřejnil video se svou úvodní řečí k tématu PRŮMYSLU 5.0 právě na linkedin, protože ho chce nasdílet klientům v Indii, a ne vždy mají možnost se dostat přímo na youtube, ale linky z dalších zdrojů jim fungují.
Video je na mém youtube kanále jak v Anglickém jazyce, tak Českém. Pro shlédnutí obou prosím diváky, aby nepřeskakovali a neposouvali. Délka obou videí je 15 minut, tedy 900 vteřin a srovnáte-li toto číslo s počtem vteřin které mám možnost nahlížet do budoucnosti, je to zanedbatelné, a i přesto mi každý divák a každá divačka shlédnutím dávají to nejcenější co mají, svůj čas. Ani vteřina z našich životů totiž nelze vzít zpět.
Zatímco Vy jste se probudili do chladného rána listopadového, já tak učinil do chladného rána květnového. Nedělí nás nic, a přesto nás dělí 6 měsíců. Nejsou vidět, a přesto jsou cítit ve vzduchu.
Já ho zažívám v neděli a pro Vás je úterý.
Já ho naplním prací a jízdou a vy také.
Lišit se bude jen místo a způsob jízdy.
Vaše vteřiny však budou stejně dlouhé jako ty moje
Právě v tento okamžik mi zaslal můj klient potvrzení, že o vstup do systému druhotného zužitkování kabelových bubnů projevil zájem další klient, tentokrát z Rakouska a v jednání máme klienty v Německu, na Slovensku a v Maďarsku.
A v pátek, mne informovala Lenka Vacková, že se podařilo dokončit první šaty z textilních přebytků které jsme dokázali napojit na její vzácný projekt TEXTILE MOUNTAIN, jímž pomáhá budovat svět bez odpadu a plýtvání právě v oboru, který životní prostředí zatěžuje velmi silně.
No řekněte sami, nestojí to všechno za vyklonění se přes okraj komfortní zóny?
