V sobotu ráno chodím do práce s chutí

Nejsem workoholik i když si to mnozí myslí, ani nejsem ten, kdo by minuty přepočítával na prostředky, které přibyly na účtě, mám jen svou práci rád a baví mně ji dělat stejně jako Francouzského pekaře, jenž ve městě Plzni vstává vždy na čtvrtou, aby ráno bylo vždy čerstvě upečeno.

Jak jsem již psal dříve pracuji většinou sedm dní v týdnu a stejně dlouhou dobu odpočívám. Den nedělím mezi práci a zábavu, spojuji jedno s druhým v harmonii chutí.

Dnes je sobota, v sedm ráno jsem opustil bydliště abych v liduprázdnou Plzní projel až ke kanceláři a tam, krátce pro příjezdu jsem věděl, že jedním z prvních kroků, které učiním bude vybalení mé zobcové flétny z pouzdra, které jsem si ušil před čtyřiceti roky a hraní v prostorách budovy Fišerovi vily, která je kromě naplnění energií a krásou i akustickým pokladem.

Jak jsem si v duchu předsevzal, tak jsem i učinil

Vím, že má hra není dokonalou, a přesto ji nahrávám, abych ji mohl sdílet s ostatními na svém youtube kanále.

Stejně jako tóny, ani já nejsem dokonalý

Stejně jako nedokáži zaznamenat své pocity za pomoci not, nedokáži je z not vyčíst. Co však dokáži je hrát a díky moderním technologiím hru zaznamenat a před ji dál prostřednictvím nekonečného toku jedniček a nul.

Není to tak dávno, kdy jsem v jedné z básní použil výraz 540 vteřin

Odpovídá časovému úseku, po který letí paprsek ze slunce na Zemi.

Má dnešní hra trvá o 120 vteřin kratší dobu

Přesto je pro mne důvodem, pro který se mi vyplatí vstát dříve, přijít do kanceláře a pracovat.

Tóny, které jste slyšeli jsou totiž stejnou součástí mé práce jako slova, která píši i vyslovuji s pravidelností srdečního tepu.

Netvrdím, že někdy nejsem unaven. Netvrdím, že občas neusnu na gauči, ale když jsem probudím mám chuť pracovat dál, a to je to hlavní.

Před více než třemi lety jsem z důvodu nedostatku finančních prostředků přestal obědvat a začal držet to, co nazývám permanentním půstem a zrovna včera jsem se rozhodl, že si skočím po hodně dlouhé době na oběd do restaurace.

Byla to chyba. Jídlo nebylo špatné, ale kuchař měl i lepší dny, ale co mne pak dostalo, byla těžkost žití. Můj organismus se nedokázal z přísunu takového objemu potravin v nezvyklou dobu, vzpamatovat. Trvalo mi poměrně dlouho, než jsem se dokázal rozhýbat a překonat to, co jsem si na sebe ušil změnou, která je pro mnohé tak samozřejmá jako je výdech a nádech.

Tři jídla denně

Více než 40 let i pro mne a můj organismus standard, a přesto se ukázalo (ač mnozí předvídali opak), že změna tohoto standardu mi udělal více než dobře. Cítím se plný energie a síly a i přesto, že obědvat dokáži například když jsem s klientem) není oběd potřebou, ale možností změny.

Stejně tak práce o víkendu.

Kdy například ta má dnešní bude zakončena návštěvou další z žen, které si přijeli popovídat do míst, kam se, jak sami říkají, tak rády vrací pro inspiraci a radost ze života.