Válka Světů

Když byla rozhlasová hra Válka světů poprvé vysílána v Americkém rozhlase, vzbudila v posluchačích tak silný pocit paniky, že mnozí nejen ve strachu opouštěli své domovy, ale rozhlasová stanice byla poprvé v historii kompletně přetížena a nedostupná pro telefonující.

To vše se stalo i přesto, že na začátku vysílání, byli diváci upozorněni, že jde jen o rozhlasové zpracování novely spisovatele H.G. Wellse, a stejné, jen mnohem emotivnější, bylo odvysíláno na jeho konci. Mnozí totiž jak začátek, pak konec ve své panice a nezájmu, nevnímali.

Rozhlasová stanice pak čelila obvinění z šíření falešných zpráv.

Psal se rok 1938, rok, kdy už bylo téměř jasné, že brzy začne další z válek, která ponese přízvisko SVĚTOVÁ. Politici rozhodovali o osudech národů bez toho, aby se jejich obyvatel někdo zeptal a masa nenávisti jedněch, k druhým se šířila jak nezastavitelná vlna tsunami.

Nebyl Internet, dostupná televize, telefony byly stále ještě vzácností, a proto jediným nositelem aktuálních informací byla lidská ústa.

Z Války Světů se stala Světová Válka jejíž důsledky byly stejně zničující, a výsledek, nebyl zdaleka tak pozitivní, jak se snažili mnozí vládci a politici naznačit.

Po této velké válce, která ukázala, že peníze a moc mají větší cenu než lidské životy, proběhlo a probíhá po celém světě ještě mnoho válek a válečných konfliktů a přesto, že dnes máme rychlejší posly, kteří jsou schopni přenést zprávu z jednoho konce světa na druhý během vteřin, vypadá to, jako by se nic nedělo a svět vzkvétal v radosti a hrách všech.

Kobliha a Hry jsou však jen nositeli krátkodobé, okamžité radosti a po jejich zkonzumování, zůstane namísto sladkého pocitu odměny, na jazyku a na duši hořká příchuť toho, že jich nebylo víc.

Co to je jedna kobliha?

Co to je jedna medaile?

Co to je jedna prezidentská kampaň?

Co to je jedna procesní změna zvyšující výkon, bez nárůstu bolesti zad?

To je minulost!

To dobré, to je samozřejmost, o tom není třeba mluvit, chce to hovořit o tom, co ještě nemáme, co chceme, co mají druzí a my jim to můžeme závidět.

D9ky internetu a sociálním sítím, víme, co dělá celebrita, či náš idol na druhém konci světa, ale nemáme ani páru o tom, co dělá člověk, kterého potkáváme každý den. Hledíme na třpytivé výdobytky bohatých a naším jediným přáním je, mít je také. A Být tam, co jsou oni. A brát tolik, co berou oni. A být šťastní, jako oni. Protože ONI, stali se cílem našich životů a my zkoušíme si obléknout jejich kůži, nasadit jejich vlasy, a hlavně úsměv a pohled, abychom ho mohli sdílet na instagramu.

Naše práce je vždy ta špatná, ale ta jejich ta je lepší. Za naši práci vždy dostáváme málo zaplaceno, ale kolegové, kteří toho udělají mnohem míň, či často neudělají sami nic, berou víc. Dodavatelé vždy nesou vinu na zpoždění a chybách, a to i přesto, že jsme je udělali my sami.

Důležité je si nepřiznat vlastní vinu. A tlačit a křičet a …

Velká rozhlasová hra ještě neskončila, VÁLKA SVĚTŮ trvá a jedno zůstalo jí shodné, má následky, z nichž se nevzpamatujeme. Naším protivníkem jsme my sami, křičíce o čistém světě, steleme si pod sebe výdobytky naší dokonalosti, abychom zapomněli, že změnit je třeba sebe sama, protože pak, nebude protivníka, ale přítele.