Venku svítí slunce

A mně je po dlouhé době volno. Nevím, jak ten stav popsat, zatím mi schází slova, snad svoboda, volnost, pohoda. Žádné nevyjadřuje ten pravý pocit. Za chvíli pojedu pryč a až se vrátím, slunce se bude klonit k obzoru a má Pracovna zůstane lesklá jeho odleskem

Je pátek v pondělí a já nevidím jediného důvodu proč nebýt šťastný

Nemám nic, a přesto mám vše

Tak málo stačí pro mnoho

Je to, jak odcházet, a přitom se vracet.

Zvláštní pocit.

Na své cestě jsem se naučil mnohé, kromě jiného i to, že doma je tam, kde je člověku dobře a na takové místo budu odjíždět. Mám s sebou malé poděkování a vím, že neurazím. Není proč. Doma totiž nebydlí nenávist a zášť a chloubou nejsou dražší boty, ani značkovější tričko.

Jeden týden končí a druhý začíná

Na dlani přistála mi muška

Měla by spát.

A v hustém trávníku na mém stole tak voní život.

Voní zvláštní neznámou, a přitom tak známou vůní na kterou jsem již dávno zapomněl, abych nikdy nezapomněl.

Jsem tak rád, že mohu psát a nikdo nemluví mi do obsahu

Je možné, že najdete scházející čárky, či „i“ vyměněné s „y“, stává se mi to. Důležitější totiž pro mne je a zůstává obsah a ten neměla by limitovat gramatika.

Když dnes natáhnu ruku, mám teplé konečky prstů, to je pro mne zvláštní, protože již dlouho tomu tak nebylo. Když natáhnu ruku netřese se, ani se nezachvěje. Je pevná a ukazuje směrem, kterým jít. A já půjdu.

S každým úderem na klávesnici, s každým háčkem, každou čarou doplňuji cestopis, jenž sám se vydá do budoucna, aby objevil se v přítomnosti, než stane se minulostí.

Jsem na cestě s Jackem Keroulacem i Jackem Londonem toulám se po hvězdách

A Umberto Eco s Nietschem sedí si na sluníčku a povídají s OSHO, hledíce kolem, bez starostí

Nemám mnoho přání a jen jediný mám cíl

Jdu mu vstříc a někdy i bez křídel, rozpažím své ruce a uchopím otěže slunečních paprsků a sundám ohlávku, hladíce zlatou hřívu. Nepálí, jen hřeje mé prsty

Jsme jedno

Je právě 11:22

Další ze znamení, že ve světě jedniček a nul být dvojkou, trojkou, či jiným z čísel není na obtíž. Proč by bylo, když konečky prstů hřejí a slunce hladí mou tvář.

9.12.2019