Vládci času

Po geniálním tahu spojeném s uzákoněním letního času, jako jediného platného, se chystá skupina odborníků vedených Z. Memanem a B.AAischem na mnohem revolučnější krok. Dlouholetý bohatě sponzorovaný výzkum se tak transferuje do reálného prostředí a je jedním z kandidátů na všechny Nobelovi ceny naráz.

Cílem je zlepšení ekonomického a sociálního prostředí, a to na globální úrovni.

Ve svém tiskovém prohlášení oba zmínění odborníci, správně poukazují, že:

„Jak se prokázalo, dokázalo se změně času, respektive jeho zafixování na letní, přizpůsobit i samotné slunce, což opět potvrzuje skutečnost, že země, konkrétně pak Česko je nejen středem Evropy, ale i světa a vesmíru“

Nový navrhovaný krok by byl největším milníkem v dějinách lidstva za posledních 2019 let.

Konec však omáčky, nyní k samotnému návrhu.

Tým vedený výše uvedenými odborníky došel k názoru, že po zafixování času by bylo vhodné, jako návazný krok, zkrátit den, a to o čtyři hodiny.

V praxi to pak znamená, že by délka dne nebyla dosavadních 24, ale pouhých 20 hodin.

Celý tým však nezůstává jen na půlce cesty, ale definuje i návazné souvislosti.

V rámci analýz se ukazuje, že zkrácením dne o čtyři hodiny by došlo, při zachování jednotky roku k navýšení počtu dní v jednom roce z původních 365 na 438.

Počet týdnů by tak stoupl z původních 52 na 62, což by, při zachování standardního počtu pracovní dovolené v objemu 20 dní znamenalo navýšení počtu pracovních dní o 50 jednotek. Tato skutečnost by přinesla hospodářství nejen v tuzemsku, ale i globálně tolik potřebné navýšení objemu práce, a to dokonce bez navýšení mzdových nákladů, které by se samozřejmě, ponížili tak, aby odpovídaly novém časovému rámci.

Geniálním tahem je zároveň snížení tzv. Nevyužitého času, v němž lidé „nemají co dělat“ tzn. Nepracuji, nebo nespí.

Po osmi a půl hodinové době tak po odečtení 8 hodin určených pro spánek bude nutné, aby se občané sami zabavovali jen 3,5 hodin, což je téměř polovina původního času.

Bude tak možné eliminovat nutnost přemýšlet. Tím pádem bude možné občany lépe zabavit. Jako optimální jeví se pak kolektivní činnosti, spojené s kolektivní zábavou. Ne nadarmo byl v posledních letech navyšován objem historických dokumentů z dobrých časů, na které občané čekají, když nemají možnost z důvodu potřeby nabíjení jejich chytrých pomocníků, sledovat obsah servírovaný internetem a sociálními sítěmi.

Nobelova cena by však měla být začátkem, protože na takto postavené změna, která je ještě dokonalejší než prodlužování dálniční sítě posunem dopravních značek, se dá totiž postavit mnohem více.

Bude třeba možno, a to velice brzy, sklízet řepku, a další „technické“ plodiny i několikrát ročně a sni to není zdaleka vše.

To, co podobný krok udělá s důchodovou reformou, jistě lépe vysvětlí odborníci na MSV či MF a nejenom iDnes, ale iZítra.