Vzpomínky s cenou vyšší zlata

Opakovaně narážím v tisku, médiích, následně na internetu na vychvalování konceptu PRŮMYSLU 4.0. Vypadá jako nová modla. Jedinými bezvěrci jsou pak lidé, kteří hovoří o tom, kolika lidem vezmou stroje práci. Často to jsou ti samí lidé, díky nimž se naše země změnila na velkou továrnu a sklad.

Nejlepšími představiteli bezvěrců jsou v současné době tři Králové – pan Špidla, Štěch a …. Třetí jméno jistě doplníte sami.

V každém případě, jsou však rizika spojená s nelimitovanou aplikací nástrojů Průmyslu 4.0, mnohem dalekosáhlejší, jen se o nich nemluví, možná i proto, že patří na listinu zakázaných témat. Já si je však dovolím otevřít a uvidíme, jak to dopadne.

Průmysl 4.0 je deklarován jako průmysl automatizace a robotizace s radikálně sníženou potřebou využívání drahé lidské práce.

Za stejnou dobu, vyrobí stroje prostě víc.

A v tom může být jedno z prvních rizik – NADVÝROBA.

Ta je totiž na pořadu v mnoha závodech již dnes. Namísto na kvalitu finálního výrobku se dívá jen na množství vyrobených kusů, a to znamená že čím víc, tím lépe. Dokonce i odměňovací kritéria jsou nastavena tímto způsobem a mnohdy to vypadá, jako by se vyrábělo rovnou do kontejneru a nikoho to netíží.

S nadvýrobou tedy souvisí i nárůst objemů generovaných odpadů. Ty sice bývají u zajímavých komodit „RECYKLOVÁNY“, ale skutečná hodnota a často i efektivita této recyklace často pokulhává za tím, co je deklarováno. Podíváme-li se například na obaly, tak u nich se monopol společnosti EKOKOM staví na krásných grafech nárůstu recyklace a zároveň na polích a městech plných odpadů z obalů. To však před přilitím dalších dotací a krásného ziskového modulu činnosti, nikdo neřeší, nemá to přeci cenu.

Ano Cenu, neboli Hodnotu, právě ta se totiž v Průmyslu 4.0 také ztrácí, mluvím o hodnotě výrobku, kterou přidává originalita člověka a šikovnost jeho rukou. Stroj sice vyrobí vše, co mu člověk, či spíše jiný stroj naprogramuje, ale již nezjistí, že nepovedené gramofonová deska, by mohla být krásná mísa, či vyhozené slupky z ovoce a zeleniny by mohly sloužit jako základ pro vermikompostování a výrobu přírodního hnojiva apod.

Podíváte-li se zpět, zjistíte, že mnohonásobně větší hodnotu má ručně dělaný šálek na čaj, než milion šálků vyrobených na výrobním páse.

A to je další z rizik, ztráta hodnoty emoční.

Namísto rukou na papíře, píšeme prsty na klávesnici a namísto dopisů a pohledů, posíláme maily. Zatímco ty první máme schované desítky let, na obsah těch druhých zapomeneme dříve, než je přečteme.

Důvodem k napsání dnešního příspěvku není sentiment, ale jeden poklad, který jsem nalezl minulý týden a měl jsem možnost držet jej v prstech a uvědomit si, že právě fyzická přítomnost ve mně vyvolala emoční náboj, který ani po 80 letech nevyprchal.

Tímto pokladem je stará pohlednice.

Černobílá pohlednice, na které se projíždí na zámku v Lánech ve svém kočáře Prezident Osvoboditel, pan Tomáš Garrigue Masaryk. Samotný pohled je krásný a věřím, že má svou cenu, ale až když jsem ho obrátil, dopadla na mne ona emoční vlna. Podívejte se proč.

Nepřipadá Vám nic zvláštní? Tak se podívejte ještě jednou a dobře si prohlédněte razítko, a to nejenom datum, na něm uvedené, ale text, který ho doprovází. Nejste-li znalí dějepisu, pak požádejte o pomoc například wikipedii a zjistíte, že tato pohlednice byla orazítkována jen sedm dní po úmrtí Pana Prezidenta, muže, který si nezaslouží jedno, ale dvě velká „P“ ve svém titulu.

Víte, co by zbylo z podobné vzpomínky, kdyby v té době byl již internet a práci dělali roboti?

NIC

A já nechci ani mít za sebou nicotu bez obsahu, ani ji před sebou budovat, na obojí je totiž lidský život příliš krásný.

 

 

 

Komentáře
  • Kategorie
  • Můj blog

    Formulář