Za dva devět
Není to tak dlouho, kdy jsem zkoušel své dceři bojující s matematikou středních škol pomoci s přípravou na matematickou prověrku, která měla následovat další den. Neuspěl jsem. Zadání pro mne bylo pochopitelné stejně těžce, jako samotný postup, který mi vysvětlovala.
Příklad o 8 neznámých
Tak jako život
A přitom by vše mohlo být tak jednoduché, prosté a efektivní.
Kdybychom se připravovali na to co nás skutečně čeká a příklady vycházely ze života, pravděpodobně bychom si stejný přístup odnášeli i do života samotného a nekomplikovali ho tím, co jsme se naučili ve vzdělávacím procesu zvaném SYSTÉM.
Má-li se skutečně totiž jednat o systém, pak je jeho cíl zcela opačný než ten deklarovaný. Namísto znalostí, dodává neznalost a pocit méněcenosti.
Namísto hrdosti z objevení vlastního já, bezradnost
Naštěstí to už google vyřešil, stačí jen implantát do mozku. Ten si zapamatuje všechno a my si nebudeme muset pamatovat nic. Není to sen?
K tomu nepodmíněný příjem a ráj je tady
Střechu nad hlavou sbalit na cesty a vydat se do neznáma, které bude všude kolem.
Každý den bude první, stačí jen pravidelný reset
A když vyjde z módy, plně funkční vyhodit
Ve stejné době, kdy jsem pomáhal dceři, jsem řešil s několika klienty jejich problém, nezdálo se jim totiž, že bez investic, lze dosáhnout změny. K dokázání dokázaného nestačily důkazy a musela přijít abstraktní čísla, až ta byla pochopena v celém rozsahu.
Čísla, která k jedněm mluví a druhé nechávají bez odpovědí
Čísla, která v nadpise článku namísto pocitu uspokojeného libida budí zájem dozvědět se víc.
Co znamenají ta dnešní?
Nic víc, než to, že jen dva články mne dělí od překročení hranice devíti měsíců mezi okamžikem, kdy článek píši a okamžikem jeho vydání.
Devět měsíců. Stejná doba, která je primárně nutná ke zrození vyvinutého člověka.
Děvět a Dva
Jablka a Hrušky, které spolu nesouvisí, a přesto jsou tak sladké na jazyku a dokáží zahnat žízeň i hlad. Čím dále posouvám hranici prozkoumané budoucnosti, tím více nacházím zajímavých souvislostí a okamžiky, které trvají věčnost.
Jsem rozkročen v čase, jako jeden z divů světa stojím nad řekou času, držíce v ruce louči, aby nikdo z cestovatelů nezabloudil v jeho meandrech.
Stojím a jsem šťastný, protože s poslední tečkou tohoto času, zbyde jen jednička
Nejlepší hodnocení
Tak kdo ví, snad se mi dostane té cti ji podržet.
Jen na chvíli, vždyť víte, je jen jedna na tolik lidí.
