Za dveřmi Seina
Je to tak, zatímco tuzemsko spalují den ode dne vyšší srpnové teploty, procházím se po břehu Seiny, v níž, jak to tak vypadá, je vody stále dost. To už se však nedá říci o ulicích nejen Paříže, ale i jejího okolí, kde schnoucí kaštany s plnými plody, jež nemají čas dozrát, lemují ulice.
Je zajímavé, pobývat zase chvilku mimo naši malou zemi a vidět vnímat, jak lze věci dělat jinak.
Jednou z prvních zajímavostí nebyla pro mne architektura velkých paláců, ale prostých autobusových zastávek. Všechny ve stejném designu, všechny bez polepu reklamními plakáty soukromých hostitelů a všechny obsahující srozumitelné informace nejen o spojích, které jimi projíždí, ale i o tom, kam míří.
Ovšem tyto zastávky skrývaly ještě jedno překvapení, kterého jsem si předtím nevšiml. Víte jaké?
Nejsou to tři kulatá tlačítka, na jejichž funkci jsem nepřišel, je to malé čtyřhranné okénko pod nimi. Okénko, které pro čím dál více lidí, znamená více než přístup k pitné vodě.
Skrývá totiž nabíjecí místo pro mobilní telefon. Stačí Vám tedy USB kabel a přežijete vy i Váš telefon, či tablet.
Další zajímavost jsem viděl na zámku Versaille
S ohledem, na profesní historii, zahrnující i zkoušky na průvodce cestovního ruchu, které jsem si udělal poté, co jsem skončil střední školu a pracoval na pozici dělníka výstupní kontroly v Ocelárnách POLDI Kladna, mne nezaujala ani tak architektura, či honosné vybavení, či délka fronty, která označovala každé památeční místo, ale maličkost, které byla všudypřítomná, a to spojka kamenných bloků.
Oboustranný klín, dvouúrovňového profilu, zajišťující pevnost spoje a celé řady.
S tímto prvkem jsem se v tuzemsku nesetkal a snad i proto, je množství takto zachovaných památek u nás nižší, protože zatímco se u nás mosty stmelovaly za pomoci vajec natvrdo, ve Francii zjistili, že kov je pevnější a stálejší.
Ani tato zajímavost však není poslední
Co třeba všudypřítomná elektrické kola a elektrokoloběžky, včetně sdílených, které byly nabízeny ve velkých množstvích a světe div se, nezpůsobovali zácpy, neohrožovaly chodce, ani další účastníky provozu a až na výjimky nepovalovaly se na chodnících v objetí dopravních značek a sloupů.
Když jsme u chodníků, jak to, že byly čisté, a to i bez toho, abych viděl na místě ostrůvky odpadové duhy, tak jak jsou u nás běžné a s nimiž se chlubíme v rámci pravidelných akcí.
V Seině byla voda a bylo jí dost i na prohlídkové platby a až na skutečné výjimky v ní neplavaly žádné odpadky.
Překvapilo mne i množství kovových, zdůrazňuji KOVOVÝCH volně stojících židlí ve většině Pařížských parků, kde bylo možné spočinout bez platby, rezervace, či strachu že se rozpadnou pod mou vahou.
A abych nezapomněl. Paříž byla plná imigrantů a lidí různé barvy kůže a dle oblečení, případně chování i různého náboženství a víte co.
NIC
Prostě tam žijí. Ano pouliční trhovci nabízející vodu za EURo a Eiffelovku za pět byli všudypřítomní u všech památek, ale stačil pohled na přijíždějící policejní vůz a jejich zboží spočívající na zemi na šátcích s velkýma ušima se, jak kouzlem, změnilo na raneček potulného cesťáka.
Na závěr snad jen maličkost. Těším se na přednášku nejen na říjnové konferenci FASHIONTECHDAYS v ROUBAIX týkající se prevence plýtvání v módním businessu, ale i na spolupráci s pobočkou místní univerzity, které mne požádala o stejné téma.
Uvidíme, co bude následovat, zda-li i tam najdu českou stopu ze Čtyřlístku
