Zde najdete nejnovější zprávy ze světa INDUSTRIAL UPCYCLINGU
I přesto, že jsem si téměř jist, že jméno Vláďa Smolík mladší generaci říká asi tolik jako Gábi, či Pišta Hufnágl, dovolil jsem si použít jeho jméno v nadpise dnešního příspěvku. Myšlenka na tohoto animovaného hrdinu se mi totiž vybavila, když jsem si přečetl následující řádek. „V budoucnu mají samy rozhodovat, jak lidskou sílu efektivně použít“...
Dnes ráno jsem jel na elektrické jednokolce do práce. Byla mlha. Příjemný ranní opar stoupající z krajiny, která tak dlouho čekala na déšť. Jel jsem pomalu a díval se, jak dokáže vláha změnit přírodu a vzpomněl si na vyschlé dny které předcházely. Věděl jsem, že vláha není nekonečná, a proto mi to nedalo a na druhém...
V jedné z mála knih, které si pročítám opakovaně, stojí psáno, že žijeme v domech postavených mrtvými pro živé. Já si tuto skutečnost silně uvědomil při návštěvě Bratislavského památníku Slavín, který poskytuje kromě jiného krásný pohled na celé město. Bylo to den před mou zlomovou přednáškou na Bratislavské Ekonomické Univerzitě, která začala první okamžitou zahraniční expanzi, jež následovala...
Když jsem se rozhodl věnovat život budování světa bez odpadů a plýtvání, měl jsem jasnou představu, díky dlouholeté profesní praxi v tuzemských i zahraničních firmách, co a jak budu dělat a jakým směrem se je nutné vydat a je nutné se držet. Dělám to a cítím, že je to dobře. Mé tělo totiž namísto chřadnutí, sílí...
Jméno Henry Ford zná téměř každý, je spojováno s masovou výrobou na výrobních linkách a druhou průmyslovou revolucí. Pan Ford byl jistě velký podnikatel a vizionář, ale přiznám se, že nevím, jak by se tvářil na výsledky práce svých následovníků zaštiťujících se jeho jménem. Důvodem k napsání tohoto příspěvku byla tři videa. Videa, které spojuje právě značka...
Při většině svých cest nemám chuť jíst v restauracích. Bývá to někdy dost drahé, a ne vždy kvalita odpovídá ceně. Mohu-li však, pak vítám možnost jíst s pracovníky firmy ve firemních kantýnách. Často také navštívím (je-li) místní pekárnu abych ochutnal zdejší chléb Téměř vždy pak propadnu jeho chuti V Písku je to Cvrčovický a ten co mi převezla...
Nevím kolik z Vás si ještě vzpomíná na polední spánek, který byl povinnou součástí dní strávených v mateřské školce. Na podlahu rozestavily paní učitelky nízké postýlky, či spíše lehátka a každé z nás dětí převléklo se do pyjama a šlo spát. Nerado, s nechutí, ale většina z nás usnula, A probudila se plná energie na odpoledne plné her a poznávání...
Zatímco v minulosti byla příprava kávy uměním hodným jen sekretářek a maminek, dnes zvládnou ho i asistentky a v případě nouze i sami manažeři. Umožňuje jim to totiž již řadu let kávová kapsle a jí uzpůsobené kávovary, které dokáží zázrak na stisknutí jediného tlačítka. A přesto, že se jedná o zázrak, který za pět let oslaví padesáté...
Je ráno a já vzpomínám na dobu, kdy ráno bylo zahájeno zapnutím televize. Nezapínal jsem ji. Ráno jsem prožíval v tichu, abych nerušil. Ticho však není vítáno druhými. Je moc tiché. Málo atraktivní. Je neznačkové a nutí k přemýšlení, to je ale těžké. Dnes již tomu tak není. Televize není A v prostorách mého bydliště je ticho Schází...
Když jsem si tuto skutečnost uvědomil poprvé, měl jsem radost. Při hlubším zamyšlení, přepadla mne deprese a čím déle jsem na to myslel, tím více jsem si uvědomoval, že stane-li se to, budu já sám rychleji stárnout. Protože narodit se na Vánoce, je dar i prokletí. Možná, že se ptáte, proč by měly Vánoce být...
